Že není něco v pořádku, naznačoval kouř, který se v září 1994 objevil nad novosedelským lesíkem. Shořelo lidské tělo polité hořlavinou. Trup byl totálně poškozený ohněm.
I když na místě našli policisté hodinky, kterých bylo vyrobeno jen deset kusů, jejich majitel zůstal neznámý.
„Spis se nakonec zakonzervoval,“ uvedl bývalý sokolovský kriminalista Jan Šíma. Na případu pracoval s kolegou Pavlem Mikulíkem a dalšími.
„Muž byl hezky oblečený. Boty a džíny vypadaly poměrně značkově a draze, i když byly poničené plameny. Na rukou bylo vidět, že mrtvý manuálně nepracoval. Nakonec jsme si řekli, že by to třeba mohl být Němec,“ doplnil historii případu Pavel Mikulík. V roce 1994 pracoval jako asistent vyšetřovatele na 3. odboru Krajského úřadu vyšetřování v Plzni.
Bavoři vyhlásili pátrání, ale ani u nich se nikdo nepohřešoval.
K tomu, že k promlčení vraždy po dvaceti letech jen tak tak nedošlo, pomohla rok před uplynutím lhůty náhoda způsobená špatným svědomím. Ve spisech je totiž napsáno, že v roce 1994 chodila jedna dívčina s německým klukem. Svěřil se jí, že tehdy v Sokolově byl v partě lidí, kteří prodávali kopírovanou hudbu na CD. A ten mrtvý si udělal kšeft mimo tuto partu a peníze si přihrával na své konto.
Vraždu nikdo neplánoval, všechno se zvrtlo
Když parta podvod zjistila, tak se rozhodla, že mu dá za vyučenou, aby přestal podnikat na vlastní pěst. Vraždu ale nikdo neplánoval. Parta si udělala výlet do České republiky a všichni se zastavili u odpočívadla poblíž novosedelského lesíku.
Nakonec se vše zvrtlo ve velké bití, oběť pachatelé polili hořlavinou a ujeli.
Proč nastal zásadní posun v již odloženém případu upáleného muže až v roce 2013? Pomohla náhoda.
Z dívčiny, které se její přítel v roce 1994 svěřil, že byl členem vražedné party, je dnes paní ve středních letech. Při sledování kriminalistického pořadu si na všechno vzpomněla a později to i ohlásila na policii.
Ve druhé polovině roku 2013 se ozvali Němci, že mají šest zadržených lidí a v souvislosti s nimi pohřešují jednoho svého občana.
Loni začal v Erfurtu soud, ke kterému oba české kriminalisty ve výslužbě zavolali. Přijeli i další Češi. Souzení byli jen čtyři lidé, protože jeden ze skupiny spáchal sebevraždu a další umřel přirozenou smrtí. Jak soud skončil, zmínění kriminalisté netuší. Předpokládají ale, že trestem, protože vše do sebe zapadalo.
„Pomník jsme nakonec s pomocí německých kolegů objasnili. To víte, že to zahřeje u srdíčka, vždyť šlo o zmařený lidský život,“ vzpomíná Mikulík, major kriminálky ve výslužbě.
