Co si lze pod pojmem Urban Search and Rescue Team (USAR) představit?
USAR týmy vyhledávají a zachraňují osoby v obydlených městských oblastech, například po zemětřesení a jiných katastrofách. V České republice je nasazen zejména při mimořádných situacích - zřícení objektů, ke kterým dochází při výbuchu plynu, stavebních pracích nebo opravách domů. Zasahuje primárně v Praze a společně s kolegy z Moravskoslezského kraje v celé České republice, dalším úkolem jsou výjezdy do zahraničí.
Kdo tým tvoří?
Hasiči, kteří většinu času slouží na výjezdu v různých funkcích. Při výjezdu spolupracujeme zejména s atestovanými kynology HZS ČR, dále z Policie ČR, Městské policie hlavního města Prahy a Ostravy a dalších organizací. Při nasazení do zahraničí je dále do týmu zařazen statik pro posuzování staveb a lékař.
Kde tedy můžeme členy USAR týmu najít?
Máme dva odřady, jeden v Praze a druhý v Moravskoslezském kraji, v každém kraji to je 64 lidí. Střídáme se v pohotovosti pro prioritní vyslání do zahraničí, vždy po měsíci. Členy USAR týmu najdete v Praze především na třech stanicích - na centrální stanici číslo 1 v Praze 2 je skupina, která provádí vyhledání osob pomocí elektronických vyhledávacích zařízení. Číslo 7, tedy Smíchov, je zaměřena na stabilitu stavebních konstrukcí a vyprošťování ze sutin. Na stanici číslo 5 ve Strašnicích máme sklady, kde je uskladněno týlové vybavení, jídlo, dřevo a další vybavení jako například osvětlovací prostředky, rozbrušovací agregáty, motorové pily. V případě potřeby je okamžitě možné vše využít.
Urban Search and Rescue (USAR)
|
Přihlásit k tomuto elitnímu týmu se tedy může kdokoliv z hasičů?
To ne. Velitelé si lidi sami vybírají, pak následuje výcvik, kde se ukáže, jestli je daný člověk na takovou práci vhodný. Hledáme týmové, šikovné lidi, kteří jsou schopni adaptovat se na těžké podmínky. Dobré je, když mají nějakou další specializaci - zdravotní výcvik, umí jazyky. Pokud se stanou členy týmu, jsou vyškoleni, očkováni. Učí se kulturním i náboženským rozdílům, které respektujeme, hygienickým zásadám v daných oblastech a projdou jazykovou přípravou.
Jak se zraněnými v postižených oblastech komunikujete?
Anglicky, přičemž překladatel z místního jazyka do angličtiny je obvykle k dispozici.
Jaký je proces předtím, než odjedete pomáhat na místo, kde došlo k nějaké katastrofě?
Zasažený stát si vyžádá mezinárodní pomoc a ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo vnitra a případně vláda rozhoduje o vyslání týmu a o nabídce postižené zemi. Na místo bychom pak měli přijet co nejdřív a pracovat prvních několik dní. Pak nás a další USAR týmy nahrazují zdravotnické a další týmy.
A co jste tedy schopni nabídnout?
Česká republika disponuje takzvanými moduly civilní ochrany, tedy prostředky pro záchranné práce při závažných událostech. Jsme schopni zajistit velkoobjemové odčerpávání vody, takzvaný modul předsunuté zdravotnické jednotky (třídění pacientů, stabilizace jejich stavu a příprava na převoz do nemocnice, pozn.red.). S tím jsme byli loni v Nepálu po zemětřesení. Dále modul na sběr a detekci chemických nebezpečných látek či záchranu při povodních pomoci člunů. Snažíme se mít takové moduly, abychom je mohli využít i u nás, nejenom v zahraničí.
Petr Vodička
|
Zmínil jste zemětřesení v Nepálu. Jak jste tam konkrétně pomáhali?
Jeli jsme tam primárně jako zdravotníci, ošetřovali jsme zraněné. Během našeho pobytu tam jsme začali vyjíždět také do odlehlých oblastí, protože lidé, kteří v nich bydleli, se za námi neměli jak dostat. Tímto způsobem jsme ošetřili více než dvě stě lidí. Nepál byl pro nás nejdelším a největším nasazením.
Jak to funguje, když na tak zdevastované místo přijedete?
Každý náš tým musí být samostatný, abychom postiženou oblast ještě víc nezatěžovali. Máme svoje stany, spací pytle, dokážeme si vyrobit vlastní elektřinu i satelitní telefonní i datové připojení. Máme denní dávky potravin. V případě leteckého transportu nelze přivézt například dostatek pohonných hmot, a nejsme schopni samostatné přepravy. V takovém případě nám pomáhají místní organizace, např. armáda, která zajistí přepravu do postižené oblasti. . Vodu na první tři dny máme, na další období ji musíme shánět, máme i vlastní čističku vody.
Kdy vůbec začal český záchranářský tým pomáhat v zahraničí?
První nasazení bylo v roce 1988 v Arménii po zemětřesení, tehdy Sovětský svaz poprvé požádal o zahraniční pomoc. V roce 1999 se pak letělo do Turecka po zemětřesení s týmem, který už byl zárodkem dnešního USAR týmu, protože letěl i lékař a kynologové. Název USAR se začal používat později, v roce 2003 jsme pod tímto názvem vyrazili na zemětřesení do Alžíru, v tomtéž roce následovaly povodně ve Francii, kam se jelo s velkokapacitními čerpadly a hned po Vánocích pak bylo zemětřesení v Iránu.
A co se týče našeho hlavního města? Kdy byl váš zásah potřeba v Praze?
Například v roce 2003, to jsme pomáhali u tří zřícených bytových domů při povodních v Karlíně. V roce 2006 se zřítila část domu po výbuchu plynu a zemřeli dva lidé. O tři roky později se zřítil dům v Soukenické a zemřeli čtyři dělníci, tam jsme byli nasazeni přes 30 hodin. V roce 2013, kdy po výbuchu plynu a zřícení části domu v Divadelní ulici zůstalo zhruba 43 zraněných, jsme prováděli stabilizaci domu, aby se nezřítil. Naposledy jsme zasahovali letos v červnu v Ďáblicích, kde se zřítila část rodinného domu. Probíhala tam stabilizace objektu, aby se nezřítil a pak evakuace zvířat (o této akci jsme psali zde).
Jaké speciální vybavení USAR tým používá?
Co se týče technického vyhledávacího zařízení, tak máme vyhledávací kamery, life detektory reagující na drobný pohyb, a inklinometry pro sledování pohybu konstrukcí. Dále pak určíme pozorovatele trosek, vymezujeme nebezpečné zóny a tak dál. Ale dost pomohou i pila na beton, hřebíkovačka, zásoba dřeva. A dále zdánlivé drobnosti - například bedna s hřebíky, kladivy, sádra. Věci, které na vozech hasiči běžně nevozí ve větším množství.
Jak probíhá vyprošťování zavalených lidí ze sutin?
Nejdříve je musíme vyhledat. V tom nám velmi pomáhají atestovaní kynologové s vyhledávacími psy, kteří nám vyhledají osobu, a dále využíváme vyhledávací zařízení. Podle toho, kde lidé zůstali, je pak vyprošťujeme. Vše závisí na tom, jak se budova zřítila, zda jsou prostory, ve kterých mají lidé šanci přežít, a podle toho také postupujeme. Ti, co jsou zavaleni, mají po dobu 48 hodin velkou šanci na přežití, poté se šance snižuje.
Při výjezdech přicházíte do styku s mnoha lidmi, kteří jsou na tom psychicky špatně. Jak to ale zvládáte vy?
V týmu jsou i kolegové, kteří spolupracují při poskytování posttraumatické intenzivní péče. Je ale důležité umět si odpočinout a odreagovat se. Z práce jsme ale zvyklí na různé věci, proto se jen tak nesložíme. Zároveň nám pomáhá, že naši blízcí jsou každý den informováni o našem nasazení a nemusejí se obávat.
