Tvrdíte, že plošný odklad splácení úvěrů o šest měsíců by nebyl efektivní pro ekonomiku ani společnost. Proč?
Je to stejné jako ve zdravotní oblasti. Neposkytujeme resuscitaci každému, kdo má rýmu. Ale snažíme se pomoci lidem, kteří jsou postiženi koronavirem, jsou v ohrožené populaci, pro ně jsou připravena lůžka s intenzivní péčí. I v ekonomické sféře musíme pomáhat velmi adresně těm, kteří mají zřejmý problém a krize na ně dopadá. Plošné opatření rozmělňuje síly a schopnost pomoci. Přece nedává logiku, abychom všechny lidi položili na lůžka intenzivní péče, protože by se mohli náhodou nakazit.
Guvernér ČNB Jiří Rusnok říká, že problém je v čase a v administrativní kapacitě. Prý hrozí, že by se s odkladem splátek na řadu lidí nedostalo. Není to dostatečný argument?
Zatím to tak nevidím. Odkládáme splátky od předminulého pátku, už víc než deset dní. Připravili jsme poměrně málo byrokraticky zatížený proces, je plně digitální. V České spořitelně jsme zatím obdrželi 25 tisíc žádostí, z toho zhruba dva tisíce od firemních klientů. A ten prvotní nápor postupně polevuje.
Nemáme sebemenší problém administrativně žádosti zvládnout, zvládáme to obvykle za několik hodin, někdy v řádech dnů. Podobně je na tom většina dalších bank. A ty, které ne, to rychle doženou. Ani všechna zdravotnická zařízení nebyla od prvního dnes zcela připravena. A dnes jsou.
A bude to do budoucna pro řešení krize stačit, když nebudou banky dávat plošný odklad?
Myslím, že všechny české banky chtějí vyslat jasný signál, že pomoc dostanou všichni klienti, jejichž schopnost splácet je ohrožena zdravotní krizí. Na druhé straně, lidé by měli vnímat své závazky a postavit se k nim čelem. Měli by se bankám přihlásit, pokud už teď mají problém nebo pokud vidí, že by mohl přijít. Pak to můžeme řešit. Ale bylo by naprosto neefektivní, pokud by banky začaly „léčit“ úplně všechny, i ty, kdo příznaky nemají.
Ministryně Schillerová chce svůj návrh zákona představit ve středu. Existuje nějaká forma plošného úvěrového moratoria, která by pro banky byla schůdná?
Chápu, že paní ministryně o opatřeních tohoto typu přemýšlí, ale zatím jsme nebyli seznámeni s žádným konkrétním návrhem. Těžko se k tomu můžu vyjádřit. Jako banky a bankovní asociace bychom se na tom rádi podíleli, abychom tomu dali expertní rozměr, s čím je možné operovat a jaké to bude mít důsledky. Chceme ministerstvu i regulátorovi ukázat, že se s žádostmi klientů dokážeme vypořádat.
ČNB byla vždy velmi konzervativní, pokud jde o dohled nad bankami. Překvapilo vás, že se za ten nápad postavil také guvernér Rusnok?
Přikládal bych tomu důležitost mediálního vyjádření. Ve chvíli, kdy si sedneme k jednomu stolu a budeme diskutovat věcné argumenty a fakta, může to získat jiný rozměr. ČNB si je vědoma všech svých rolí. Chová se tak, aby zůstala zachována stabilita finančního sektoru a aby zároveň přijala co nejlepší opatření směrem k ekonomice. Máme silný a zdravý finanční sektor a nedovedu si představit, že by to kdokoliv chtěl ohrozit. Teď by na to byla opravdu ta nejhorší doba.
Jak by vás to zasáhlo, pokud by moratorium bylo přijato?
Dokud nebude konkrétní návrh na stole, tak se to špatně počítá. Záleží na jednotlivých parametrech. Ale chci jen říci, že na ekonomické úrovni platí totéž co ve zdravotnictví. Pojďme pomáhat těm, kterých se to týká. Považoval bych za nevhodné, abychom pomáhali lidem, kteří mají třeba i velké hypotéky, ale na jejichž platy zatím vůbec nedošlo, nic se pro ně ekonomicky nezměnilo. Představa, že jim udělíme tří- nebo šestiměsíční „prázdniny“, je nesmyslná.
Proč to vlastně bankám tolik vadí, když by – jak tvrdil guvernér Rusnok – bankám i během splátkového moratoria nabíhal, byť minimální úrok?
Při dnešní i nedávné ceně peněz jsou úroky a cena úvěrů na velmi nízké úrovni. A to kvůli konkurenci a nízké ceně peněz na trhu. Navíc odklad splátek by stejně nevyřešil všechno. Když se – teď zjednodušuji – podíváte na strukturu závazků podnikatelského sektoru, od malých živnostníků až po velké firmy, tvoří závazky vůči českým bankám pouze třetinu. Další třetina jsou závazky vůči zahraničním bankám, to je typické pro velké podniky. Zbývající jsou závazky, které vyplývají z dodavatelských úvěrů.
I kdybyste firmám řekl, že bankám nemusejí nic šest měsíců platit, nezbavíte je celkové zátěže. Proto je potřeba pomáhat adresně. To, že jim banka zastaví povinnost splácet, by je samo o sobě před bankrotem nezachránilo.
Pokud to šestiměsíční moratorium začne platit, co se bude dít s novými úvěry? Budete schopni je poskytovat?
To je hypotetická otázka. Chceme dál úvěrovat, ekonomika to potřebuje. A ještě víc to bude potřebovat, až budou zrušena karanténní opatření a nouzový stav. Nechci si vůbec připouštět, že bychom byli nuceni omezovat úvěrování zrovna v době, kdy to klienti nejvíc potřebují. V tomto směru považuji od vlády za dobrý tah spuštění záručního a garančního programu COVID I, II a výhledově i III. Banky jsou na to připravené.
A pokud jde o ten čas?
Akceptoval bych určitou míru nejistoty. My teď říkáme, že vidíme tři měsíce dopředu, jsme připraveni to prodlužovat. Přijde mi nejefektivnější klientům, kteří to potřebují, odkládat splátky a nalévat nové garantované úvěry do odvětví, která jsou nejvíc tou zdravotní krizí zasažena. Měli bychom to dělat tak dlouho, jak bude potřeba. Pokud se to bude prodlužovat, budeme potřebovat určitou benevolenci regulátora. Ale myslím, že ji máme.
