Experti na potírání drog věřili, že zvládnou zlikvidovat i silné protivníky. Na mušku si proto v roce 1991 vzali gang bratří Boudhalů - elegánů z Alžírska kšeftujících s „čokoládou“ - hašišem prvotřídní kvality.
Jenže jeden z prvních velkých zátahů na dravce z mezinárodního drogového podsvětí skončil krachem. Kvůli příliš upovídanému vyšetřovateli a jeho nezdárné dceři.
Pražská drogová scéna na počátku 90. let vypadala asi takto: žižkovský „zlatý trojúhelník“, pár lokalit v Košířích a na periferii Prahy s čichači toluenu a modelářského lepidla a malými partami, „vařícími“ z dostupných léků na bázi efedrinu pervitin.
„Vařili jsme toho jen trochu. Pro sebe a kamarády. O tom, že by to mohlo škodit, to jsme nevěděli. Pár kamarádů je již mrtvých,“ charakterizoval starou pražskou toxi galerku Karel Preisler, veterán z první generace vařičů, který začínal na přelomu 70. a 80. let.
V tomhle celkem poklidném rybníku začaly od počátku 90. let čeřit vodu gangy, jako byl ten okolo Severoafričanů Aliho a Ahmeda Boudhalových. Jejich základnou se staly oblíbené bary v centru Prahy. Třeba „Svíčkárna“ ve Slovanském domě nebo lokály na Můstku či v průchodech okolo Jindřišské a Vodičkovy ulice.
Čtrnáctiletá dívka milenkou obou Alžířanů
Do policejního hledáčku se oba bratři a jejich kumpáni dostali vcelku obyčejně. Kvůli čtrnáctileté dívce, která utekla z domova. Jak kriminálka zjistila, stala se milenkou obou Alžířanů. Za což se jí odměnou dostávalo kvalitního hašiše, občas šperků či valut.
Dívenka se poté, co ji kriminalisté objevili, při výslechu nebývale rozhovořila. Protidrogoví detektivové tak získali první informace o bytech a úkrytech Alžířanů či jejich autech. Dozvěděli se také základní údaje o tom, jak hašiš proudí do Česka, dělí se a distribuuje dál.
Policisté monitorovali osmnáctičlenný gang několik měsíců. Bratři Boudhalové měli v zádech „sledovačku“, odposlouchávané telefony i byty. Detektivové zjistili, že narkotika se pašují z Alžírska linkovými lety. Znali hlavní hráče protivníka i to, jak a kde se hašiš mění za peníze a dál prodává.
„Podařilo se nám zmapovat přesně celou jejich organizaci. Ti lidé byli tak drzí, že jezdili na letiště ve formě delegace,“ uvedl pozdější šéf protidrogové centrály Jiří Komorous. Ten v té době působil jako detektiv protidrogové brigády.
Den velkého zátahu měl nastat v pondělí 15. června 1992 s hlavní částí operace na ruzyňském letišti. Tam podle informací měl přiletět kurýr s narkotiky.
V hale jej čekala tradiční delegace bratří Boudhalů. Další policejní týmy podle plánu byly nachystány udeřit na různých místech v Praze.
U letiště se i střílelo
Zátah začal ve velkém stylu, na parkovišti u letiště se i střílelo. Bankéř gangu se před policisty zamkl v autě, takže ostří hoši ze zásahovky nejprve museli vyrvat dveře. Jeden ze Severoafričanů se pokusil ujet, při střetu odepsal jedno z policejních aut. Alžířané však očekávané zboží ani peníze u sebe neměli.
Obvinit se podařilo jen Aliho a Ahmeda, ostatní cizinci odešli z policejních cel na svobodu. Bylo jasné, že zátah někdo „provalil“.
Otázka však zněla, odkud informace prosákly. Nebylo to tím, že by bratři Boudhalové měli informátory přímo v policejních řadách. Vysvětlení krachu bylo dost prozaické.
Finální instruktáž proběhla s příliš velkým časovým předstihem před razií. Takže jeden z pražských vyšetřovatelů si před akcí doma povzdechl, že ho čeká dlouhý den. „Budeme dělat zátah s protidrogovkou na Araby,“ řekl.
Netušil však, že jeho dcera je milenkou jednoho z nich. A samozřejmě se s partnerem o tuto informaci okamžitě podělila. Takže Alžířané drogový byznys odložili a na letišti sehráli komedii.
