Jak jste se ke sbírání kočárků dostala?
Před dvanácti lety jsem se o dovolené byla podívat na výstavě historických kočárků na hradě Český Šternberk. Moc se mi tenkrát líbila. Krátce poté jsem sháněla starší kočárek pro dcerku na panenky do pokojíčku jako dekoraci a hned napoprvé jsem narazila na nejstarší kousek ze své sbírky. Další jsem objevovala postupem času ve sběrných dvorech a přes inzerát od lidí, kteří třeba vyklízeli půdu nebo likvidovali po někom pozůstalost.
Kde kočárky parkujete?
Mám je úplně všude. Kde je volné místo, tam jsou u nás doma kočárky. Nejvíc asi na půdě.
Neuvažujete o stálé expozici?
Zatím na to nemám prostory. Možná jednou na půdě, pokud bych sehnala peníze na půdní vestavbu. Potřebovala bych na to určitě více než sto tisíc korun a pro mě, jako invalidní důchodkyni, je to poměrně nereálná suma.
Z kterého období kočárky sbíráte? Například z první republiky?
Také. Je to průřez posledními zhruba sto lety. Nejvíc mám českých libert, ve kterých se vozili nynější čtyřicátníci a Husákovy děti. Pak mám celoproutěnou kukaň, která se v různých obměnách vyráběla od první republiky až do 50. let minulého století. Ze stejného období je také legendární osmipérák s koženou korbou a sklopnou střechou pojmenovaný podle důkladného odpružení.
Který kočárek je nejvzácnější?
Je to ten nejstarší. Na velkých kovových kolech. Říkalo se mu princeska. Spodek kovali kováři. Korbička je proutěná. Bohužel k němu nemám boudu, kterou teď už asi neseženu. Je tuším z let 1910 až 1915.
Kde jste jej získala?
Majitel dal inzerát na internet. Shodou okolností to bylo kousek od nás u Loun. Většinou si pro kočárky jezdím. Ty mladší, vyrobené od 70. let, jsou už skládací, takže se dají poslat i poštou. U starších mám obavu, aby nepřišla k úrazu košatina nebo křehčí součásti.
Andrea Švarcová Fořtová
|
Jak přepravujete kočárky na výstavy?
V Novém Strašecí mám první velkou výstavu. Doteď jsem vždycky ukazovala jen pár kočárků nejčastěji při místních oslavách. Třeba jako loni v polovině září, když pořádali dobrovolní hasiči u nás ve Lhotě pod Džbánem oslavu ke stým narozeninám republiky. Převoz kočárků je vždycky náročný, protože do auta se mi vejdou tak akorát dva.
Víte, v jakém kočárku vás maminka vozila? Chtěla byste ho do sbírky?
Jsem s ním vyfocená. Byla to samozřejmě liberta. Ani netuším, kde skončil. Mám dva podobné, ale ten svůj jsem nikde neviděla. Je zajímavé, že ze sto padesáti kočárků nemám ve sbírce dva stejné. Nebo mám typ stejný, ale barva je jiná. Nikdy bych neřekla, že za socialismu bylo tolik různých typů a odstínů.
Možná na tom měl svůj podíl i husákovský babyboom v 70. letech…
Zřejmě. Kromě koženkových libert se v tu dobu jezdilo také s německými stegnery, což byly tehdy mercedesy mezi kočárky.
Kočárky také sama renovujete. Dokážete si opravit třeba kovové části?
Kovové části se dají vyčistit. Někdo si je nechává, když jsou hodně rezavé, stříkat v autolakovnách. Což vyjde klidně i na deset tisíc za jeden podvozek. Mně se zatím vždycky podařilo zrezivělý chrom vyčistit.
Opravujete si sama i proutěné korbičky?
To jsem zatím nikdy nemusela dělat. I kočárek, který jsem dostala ve velmi dezolátním stavu, neměl naštěstí proutí poničené. To stačilo jen vyčistit. Nejhůř na tom byl podvozek. Na jeho obnovu jsem použila tekutý chrom ve spreji. S opravou vnitřku kočárku mi pomohla čalounice.
Jak moc finančně náročný je váš koníček?
Nikdy jsem to nepočítala. Čisticí a konzervační spreje stojí v drogerii kolem dvou stovek. Téměř všechno si dělám sama a do nákladnějších renovací se nepouštím.
Pomáhá vám třeba manžel nebo děti?
Syn s dcerou k tomu vůbec netíhnou. Když přivezu nový kus do sbírky, slyším od nich, co jsem to zase dovezla…
... a kam to dáme?
Přesně tak. (směje se)
Sbíráte také vybavení ke kočárkům – peřinky, zavinovačky, panenky a další?
Ano. S kočárkem se ke mně většinou dostanou i hračky, kterých se původní majitelé chtějí také zbavit. Když mi je nabídnou, tak si je raději vezmu, než aby skončily někde v popelnici. Zachraňuji je pro další generace.
Co všechno před zničením zachraňujete?
Umím si zrenovovat třeba i starou kredenc nebo skříň či dveře. Dělala jsem si to všechno u nás v domě. Zůstaly mi dvě volné místnosti, tak jsem si je upravila a mám v nich prvorepublikové kořenky, asi šedesát forem na bábovky, hrnečky. Všechno, co používaly naše prababičky. Byly to kvalitní věci a mají svého ducha. Používal je někdo před vámi, možná i někdo blízký, to vám věci z Ikey nebo Kiky nenahradí.
Řada věcí z té doby měla také nadčasový design…
... a hlavně vydržely. Nerozpadly se měsíc po záruce. Zrenovovala jsem si taky starou chlebovku, která byla vyhozená na hromadě harampádí a teď z ní máme krásnou skříňku v koupelně. Je stará osmdesát let, a pokud ji jednou děti nevyhodí, vydrží dalších osmdesát let.
Který kočárek byste si do své sbírky ještě přála?
Třeba autíčkový typ s korbičkou ve tvaru automobilu. Takové se vyráběly ve 20. a 30. letech minulého století a zatím ho ve sbírce nemám. Anebo ještě jednu princesku s boudou, kterou ta moje nemá. Úžasné jsou i zekivy ze 70. a 80. let. Ty mám zatím jen tři nebo čtyři a bylo jich nepřeberné množství barev od jednoho typu.
