Může stát, že v Bio Oko navštívíte dopolední představení v rozsvíceném sále, kde maminky při sledování filmu přebalují děti, na balkonech pobíhají psi a v případě chuti se popíjí i něco ostřejšího. „Provoz kina je mnohdy podobný provozování letiště,“ usmívá se ředitel kina David Beránek.
Co odlišuje Bio Oko od jiných pražských kin?
Především se nebojíme kontroverze. Proto se snažíme lidi informovat o tom, co je u nás čeká. Aby věděli, že když k nám jdou na dětský program, lezou nám děti doslova po stropě. Nebo když navštíví naše představení filmbrunch, spojení představení a pojídání lokálních pochutin, bude se v sále trochu více svítit a chroupat. Všechno je o komunikaci s divákem, aby věděl, do čeho jde.
Jakým způsobem to děláte?
Pokud divák z nějakého důvodu neví, co ho čeká, náš promítač vždycky před začátkem představení dělá živý vstup přímo z kabiny, kde na případná úskalí upozorní.
Není pak provoz daleko složitější než u kin, kam si nesmíte vzít nic než popcorn?
Divil byste se, ale ve srovnání s multiplexy máme určitě daleko menší starosti s úklidem. Spíše se musíme snažit, aby pro nás bylo dlouhodobě udržitelné dělat občerstvení v tak malých objemech.
Podle čeho děláte program?
Chceme mít nějakou tvář, aby bylo vidět, že o nabídce filmů přemýšlíme. Uvádíme také přímé přenosy například z operních představení. Naštěstí na tom nejsme tak, že bychom museli hrát něco jen kvůli financím.
Pomáhá nám také třeba ministerstvo kultury i městská část. Bez nich by to tak snadno nešlo.
Ve vašem kině se sedí nejen na sedačkách, ale i na sedacích pytlích či lehátkách. Kam se podělo ze sálu populární auto?
Auto bylo tak silně používané, že se nám trošku rozpadlo. Bylo to naše velké specifikum, ale nedalo se nic dělat, než ho odstranit. Nápad s lehátky vznikl na popud Designéra Maxima Velčovského. Myslíme, že se díky nim prostor kina ozvláštnil. Navíc je pro každého překvapením, na jakém místě bude sedět. Zda na sedačce, pytli či lehátku.
