„Dvacet korun,“ hlásí muž ceník pro pěší u okýnka, kam nás dotlačil dav lidí valící se z blízké zastávky tramvaje. Hned po vstupu do areálu pak okamžitě zaujme „tabule cti“ s šesticí fotografií zlodějů, na které si mají dát návštěvníci pozor. Podle Romana Cilečka, který zde spolu s kolegou Lukášem Svobodou vládne pevnou rukou, jde ve skutečnosti pouze o formalitu. Každý, kdo se totiž na trzích dopustí nepravostí, sem už příště nepáchne.
„Nejdřív si vejlupka vyfotím a pak ho podrobím osobnímu školení o tom, jak se mezi lidmi správně chovat. Tenhle systém se nám výborně osvědčil a každý, kdo má máslo na hlavě, už ví, co ho ode mě čeká,“ říká Cileček.
Šestice nepoctivců se nasbírala až tady, na novém place U Elektry. Před půl rokem se totiž po dlouhých dvanácti letech trhy stěhovaly z areálu ČKD Kolbenova. Teď ale stojíme také ve Vysočanech a zíráme na prostěradla položená na zemi. Na nich se rozprostírá nabídka nových i nošených bot, neoblečených panenek Barbie, drobné elektroniky či cédéček.
„Tady se nikdo nestydí prodávat naprosto cokoliv. Jednou sem přijel chlapík s kamionem hroznového vína. Prodal ho ani ne za dopoledne,“ usmívá se Lukáš Svoboda, zatímco procházíme kolem stánků s gramodeskami, zubními pastami, zmoklými mobilními telefony a vyprodaného stánku s nápisem: Nestojí skoro nic!
Trhy jsou rozděleny do několika sektorů, přičemž ty první tři slouží stálým prodejcům. Jedním z nich je také Zdeněk, který je tu každý víkend. Nakupuje drogerii za velkoobchodní ceny a tu pak s malou přirážkou prodá na trzích. Ze zisku pak už jen odečte dvakrát čtyři stovky za dvě prodejní místa z auta.
„Rozhodně jsem levnější než třeba supermarket,“ chlubí se Zdeněk. O kus dál narážíme na opravdového pamětníka. Prodejce použitého oblečení Nikolaj prodával na trzích ještě v době, kdy sídlily na Smíchově. „Dneska vezmu oblečení, zejtra zase boty. Za ty léta sem se naučil, kdo co chce,“ pokyvuje vážně hlavou Nikolaj.
Opravdová „exotika“ ale nastává až v sektoru D. Tady se totiž podle organizátorů nabídka sortimentu mění ze dne na den. Lidé tu na prodejních plachtách zpeněží klidně i vlastní boty, ve kterých na blešák přišli.
„Snažíme se dodržovat původní atmosféru blešáků, tedy hlavně starožitnosti. Tady ale najdete naprosto cokoliv,“ popisuje Svoboda, zatímco obdivujeme krámek se starožitnostmi a norkovými kožichy. Lovecké nože a vedle nich dámské vložky, starožitné kukačky a dřevěná protéza.
Veteš si tu podává ruku s užitečnými nebo těžko sehnatelnými kousky. Vietnamec José, který sem přišel prodávat falešné lego, nás po chvíli přemlouvání nutí koupit panáčka za padesát korun. Na krámek má ale podle něj obchodní tajemství.
„Všichni by to ode mě okopírovali,“ svěřuje se šeptem José. Návštěva Bleších trhů U Elektry je podle mnoha návštěvníků místem, kde lze zažít Prahu z její pravé stránky. Těžko říct, zda se nám to mezi stovkami prodejců a tisícovkami návštěvníků potvrdilo. Kdybychom sem vyrazili v neděli, a ne v sobotu, zažili bychom podle Svobody zase trošku jiný den. To totiž trhy z poloviny zaplní Ukrajinci s rodinami.
