"Počkejte chvilku, něco vám ukážu."
Marie Bartáková z Lošan u Kolína se těžce zvedne ze židle, postaví se před skříňku a začne v ní něco hledat.
"Tak tady to mám. Tady najdete zmínku o Mašínech," řekne a pokládá na stůl šanon s desítkami složek. "Dávala jsem to dohromady řadu let, ale dnes to už téměř nikoho nezajímá," podotkne.
Nezajímá? Jak je to možné? Vždyť rod Mašínů žil v Lošanech několik století a protikomunistická činnost členů této rodiny dodnes ostře rozděluje veřejnost.
"Myslím, že si je připomínáme dostatečně, každý rok se podílíme na pořádání vzpomínkové akce na pana generála Josefa Mašína," tvrdí starosta obce Miroslav Jelínek a jeho zástupce František Kruliš těmto slovům přikyvuje.
"My jsme se tady starali o pomník v době, kdy ještě politici ani nevěděli, že se tady Mašíni narodili. Když to zjistili, začali sem jezdit s audinami, aby se mohli zviditelňovat," stěžuje si místostarosta.
V Lošanech je opravdu možné najít upomínku na Mašíny - ovšem jen na jednoho z nich, právě na generála Josefa Mašína, kterého nacisté popravili v roce 1942. Nevelký památník byl odhalen u jejich rodinného statku už v roce 1947.
Bratři Mašínové1945 |
Paní Bartáková ukazuje plakát s programem, který si z té doby schovala, i cennou fotografii, na které jsou synové generála Mašína Josef a Ctirad právě ve chvílích této velké slávy.
O necelý rok později, po převratu v roce 1948, se bratři pustí do odbojové činnosti, která vyvrcholí v říjnu 1953 jejich dramatickým útěkem ze země.
Proti komunismu nebyli jen Mašínové
Kousek od pomníku je informační tabule s detailním životopisem generála Mašína. Chybí na ní ale zmínka o jeho synech a o jejich činnosti. Není ani jinde ve vesnici, stejně jako chybí jakákoliv zmínka o dalších místních občanech, které komunistický režim tvrdě potrestal.
Václav Švéda, který utíkal přes hranice s bratry Mašíny, byl popraven. Jeho manželka Ludmila dostala osmnáct let za velezradu, Jaroslav Cukr byl odsouzen na šestnáct let a jeho žena Božena na čtyři.
"Vašek Švéda byl velice dobrý, přátelský kluk," vzpomíná osmaosmdesátiletý František Kruliš. Bydlí téměř naproti statku, který obývala Švédova rodina.
"Tehdy to bylo hodně divoké. Špatně dopadli také manželé Cukrovi a bratři Macháčkovi, kteří byli zatčeni a odsouzeni," doplňuje Marie Bartáková. Ani o nich ale v obci žádná zmínka není.
"Mladí nevědí nic, vesnice odumírá, tady dnes většinu lidí zajímá jedině to, kde jsou v supermarketech jaké slevy," povzdechne si takřka devadesátiletý pamětník. Lošany skutečně působí spíše ospale, není tady škola ani školka, dvě hospůdky mají otevřeno jen v některé dny, se státním statkem zmizelo zaměstnání pro mnoho lidí a kostel, kdysi velmi pěkný, chátrá.
Lošany jsou komunistická dědina, říkají někteří místní
Jedinou zmínku o synech Mašínů lze najít na místním hřbitově. Na rodinném náhrobku je mezi jinými i jméno Ctirada a rok 2011, kdy v USA zemřel.
"Jsem proti tomu, aby tady u nás byla na ně nějaká vzpomínka, minulý režim byl sice nedemokratický, ale to, jak Mašínové postupovali, nebylo správné," míní starosta Jelínek, který tvrdí, že jeho pohled nemá nic společného s tím, že je členem KSČM - komunisté tady kromě čtyř let vládnou nepřetržitě od roku 1948.
"Mašíni zavraždili nevinné lidi, není důvod je spojovat s jejich otcem a připomínat je," přidává se kategoricky místostarosta.
Podobné názory je většinou slyšet také po vesnici. "Když jsem si přečetla, že jim dal dřívější premiér Mirek Topolánek medaili, šla jsem do vývrtky. Vždyť to byli vrazi," říká Petra Pospíšilová, která zrovna vystupuje s malou dcerou z autobusu.
O kousek dál stojí za brankou Jaroslav Kříž, který mluví podobně.
"Kdyby utekli, tak holt utekli, ale to, že se prostříleli, nebylo dobré. Neměli to jednoduché, ale postříleli hromadu lidí," soudí Kříž a přidává se k němu také důchodkyně, která popíjí kávu u vchodu do nájemního domu.
"Starého Mašína tady přijímají všichni lidé dobře, ale v případě mladých Mašínů je tomu většinou jinak," volá přes zábradlí.
Ne že by v Lošanech nežili lidé s jiným názorem. Žijí, ale je jich méně a mluví jen pod podmínkou anonymity.
"My jsme prostě od roku 1948 prakticky pořád komunistická dědina, tady by nic proti komunistům neprošlo. Natož nějaká vzpomínka na mladé Mašíny a 50. léta," říká jeden z nich.