„Praze vůbec nic nechybí, jen má až moc turistů! Nebo možná jen ty špatné,“ říká Ferdinand Hauser, dvacetiletý německý student, který se na univerzitě v Lipsku učí český jazyk. Podle něj je Praha zaplavená turisty se selfie tyčemi, kteří jezdí na segwayích a vůbec se nezajímají o zemi, ve které jsou. Jen si chtějí fotkou před Karlovým mostem aktualizovat status na Facebooku.
Pro Ferdinanda je nejlepší pohled na město ze shora. „Neznám žádné lepší místo na světě, než je Vyšehrad. Nikde se necítím tak dobře, klidně a šťastně. Tam mám zkrátka pocit, že všechno bude dobré,“ zasnil se.
Už několik měsíců pracuje na průvodci s názvem Čechinandova Praha, malý průvodce po hlavním městě sousední země. Měla by z toho vzejít knížka, která ukáže německým cestovatelům opravdové krásy města mimo Karlův most a Hradčany, kde se člověk kvůli davům turistů skoro nemůže hnout. „Doufám, že se mi průvodce podaří na podzim dokončit a zveřejnit. Jakým způsobem budu průvodce šířit a zda bude existovat i jeho tištěná verze, nechávám otevřené,“ říká a přiznává, že bude hledat sponzory.
Mimo tipů na pěkná místa v něm budou i cenné tipy, jak jezdit tramvají, jaké jsou v Praze česko-německé spolky, kde se dozvědět, co se zrovna v Praze děje. „Jde o ryze subjektivní pohled mladého člověka na jeho oblíbené město,“ říká.
Ferdinand se do Česka dostal úplnou náhodou. Než nastoupil na studia, chtěl něco vidět ze světa. Proto se před dvěma lety vydal pomáhat jako dobrovolník v rámci Německého červeného kříže v Aalenu do domova důchodců v Hostivici.
Přiznává, že na začátku opravdu ničemu nerozuměl a o Česku vůbec nic nevěděl. „Moje jazykové znalosti začínaly u Dobrý den a končily u Na shledanou,“ usmívá se. „Mí kolegové byli ale skutečně ohleduplní a tím, že jsem měl ten jazyk neustále kolem sebe, jsem se mohl týden od týdne lépe domluvit. Bylo zajímavé sledovat, jak snadno se lze takhle naučit nějaký jazyk,“ dodává.
Podle něj si musíte troufnout tím jazykem mluvit. „Ještě si moc dobře vzpomínám, jak jsem občas použil nějaké slovo, aniž bych úplně přesně věděl, co vlastně znamená, a pak akorát pozoroval reakce lidí, se kterými jsem mluvil,“ vzpomíná.
Pobyt ho posunul dál. Přiznává se, že pochopil, že bude jednou taky starý. Naučil se nejen pečovat o druhé lidi a také trochu česky, švábsky a bavorsky díky novým německým kamarádům v Plzni a Praze. Během dobrovolnické služby v Hostivici zjistil, že je Česko velmi zajímavou a podceňovanou zemí. Víkendy trávil cestováním po celé republice.
Česko-německé fórum mládežeČesko-německé fórum mládeže je projektem, který každým rokem umožňuje skupině 30 mladých lidí mezi 16 a 26 lety z České republiky a Německa scházet se a společně se z různých úhlů pohledu zabývat aktuálním zastřešujícím tématem a zasazovat se o zlepšení a prohloubení česko-německých vztahů a aktivní spolupráci obou sousedních zemí. |
Nakonec se rozhodl věnovat českému jazyku a nastoupil na obor západní slavistika se zaměřením na češtinu. „Teprve v Lipsku na univerzitě jsem se dozvěděl, že se správně říká Dobré ráno, a ne Dobrý ráno! To jsem do té doby nikdy neslyšel,“ říká.
Psaní je pro něj ještě poměrně těžké, protože se jazyk učil poslechem, dělá často chyby při psaní čárek a háčků. „A samozřejmě výslovnost pro mě ještě není úplně jednoduchá. Mám příšerný německý přízvuk. Ne vždycky se mi povede přesvědčivě vyslovit ř,“ přiznává.
Ferdinand je také členem Česko-německého fóra mládeže, které pomáhá studentům prohlubovat sousedské vztahy. „V rámci mé pracovní skupiny VOLT doprovázíme tři české a dva německé studenty při jejich pobytu Erasmus,“ popisuje projekt, který zakončí filmem. Ten má nalákat studenty na zahraniční pobyty. „Také chceme zachytit kulturní šok daných účastníků. Je to moc dobrá zkušenost. Při práci ve skupině se toho mnoho naučím,“ uzavírá Ferdinand. Film se bude poprvé promítat na Závěrečné prezentaci projektů březnového Česko-německého fóra mládeže v Regensburgu. V budoucnu by se chtěl usadit v Česku a pracovat společně s Němci a Čechy.
