Obor dětské gynekologie vznikl v roce 1940, kdy Češi jako první na světě tehdy v České dětské nemocnici na Karlově otevřeli samostatnou ambulanci pro mladé dívky s gynekologickými problémy.
O oboru ale u nás ani ve světě nikdo moc neví, v září proto Bulovka, která nedávno pro obor získala nejvyšší akreditaci, bude dětskou gynekologii propagovat i v Poslanecké sněmovně.
Čím vším se dětská gynekologie zabývá?
Stará se o děvčata od narození do dospělosti, což je do zahájení pohlavního života nebo do devatenácti let.
S jakými problémy k vám dívky nejčastěji chodí?
Každý věk má svůj specifický problém. Malé děti chodí se záněty zevních rodidel nebo se synechiemi, což je slepení malých stydkých pysků. Dochází k němu u děvčátek, která nejsou hormonálně aktivní, nejčastěji u těch, která nosí pleny. Malá děvčátka přicházejí také s výtokem, jehož příčinou může být i infekce močových cest nebo roupi. Mohou to být i bolesti břicha a později poruchy puberty. Kolem puberty mohou přijít i s poruchou menstruačního cyklu a v patnácti s žádostí o antikoncepci.
Proč je to podle vás tak málo známý obor?
Mně třeba neznámý není (smích). Je to tím, že dětských gynekologů je málo, málokterý gynekolog se totiž specializuje na dětského. Dětští lékaři o existenci oboru vědí a pacientky k nám posílají. Nejvíc jich většina přichází právě na doporučení pediatra, dětského endokrinologa nebo dětského urologa. U bolestí břicha pak i od dětského chirurga.
Bývají to potíže, se kterými už si pediatr nedokáže poradit?
To bych neřekla. I pediatr umí rozrušit synechii. Diagnostikuje ji, ale je to tak choulostivá oblast, že i kvůli droboučkému zákroku pošle dívku k dětskému gynekologovi. A například u poruch puberty se ani endokrinolog bez dětského gynekologa neobejde, protože nález na zevních i vnitřních rodidlech napomůže diagnostice.
Jak u malých dětí vypadá gynekologické vyšetření?
Na dítě si musíte udělat čas a navázat s ním kontakt. Rodičům zase musíte všechno vysvětlit. Nemůžu říct „běžte do kabinky a odložte si“. Nejdřív si promluvím s dítětem, abych si otipovala, čemu bude přístupné. U menších dětí pak dělám to, že si je při vyšetření drží maminka nebo tatínek. Nebo si dítě na toho rodiče lehne. Řekla jsem to v jednom rozhlasovém pořadu a někteří dětští gynekologové se pak divili, kde jsem na to přišla.
Kde to bylo?
Vyčetla jsem to v jedné anglické učebnici a moc se mi to zalíbilo. Když jsem s dětskou gynekologií začínala, vždycky přišly sestry s tím, že mi holčičku pomůžou podržet. Jenže ono takové malé dítě má neuvěřitelnou sílu (smích). Sestry pak říkaly: „Nezlobte se, pokud bude mít malou modřinku z toho, jak jsem ji držela.“ Tudy cesta nevede. Rodič si dítě musí zvládnout sám.
Vyšetření v této citlivé oblasti musí být pro malou dívku obrovský stres...
Vůbec ne, 98 procent vyšetření provedu napoprvé. Se svým pomalým přístupem a vyšetřením v klidu mám nejlepší zkušenosti. Jen když se dívky brání a nechtějí, tak je nevyšetřím. Ale můžu jim dát i dýchnout rajský plyn. Některé děti, ale to je tak dvakrát do roka, je zase lepší vyšetřit v narkóze.
A co u miminek?
Tam je to úplně bez problému, rodiče si je jen trochu přidrží. Horší je, když musíme dělat ultrazvuk, u kterého dítě musí mít plný močový měchýř. To řeknu rodičům, aby dali dítěti napít, na chvíli odešli a pak se vrátili. Takhle tam stráví třeba dvě hodiny, než chytneme tu správnou chvíli.
U náctiletých dívek by zase člověk řekl, že mohou jít ke gynekologovi pro dospělé.
Je otázka, jestli už zahájily sexuální život, protože to už vyšetření nemá žádná specifika a dívka může jít ke gynekologovi pro dospělé. Pokud se na začátek sexuálního života teprve chystají, je otázka, jestli jim je dospělý gynekolog ochotný poradit, eventuálně je vyšetřit a předepsat jim antikoncepci.
Takže se může stát, že řekne „vy jste ještě moc mladá, běžte k dětskému gynekologovi“?
Ano, může se to stát.
K dětskému gynekologovi se však dívka nezaregistruje jako stálá pacientka. Je to tak?
Ano, k nám se chodí, jen když je nějaký problém. Myslím si, že preventivní prohlídky u dívek ani nejsou nutné. Ptají se mě, jestli mají v patnácti přijít na prohlídku. Říkám jim, že klidně můžou, jestli chtějí. Hlavně by si ale měly hlídat menstruační cyklus. Ve věku od dvanácti do patnácti let totiž holčičky mohou trpět nepravidelným krvácením. Kdyby ho měla jejich maminka a krvácela dvanáct dní, určitě už by byla u gynekologa. Ale když její holčička krvácí dva měsíce, nepřipadá jí to divné. Pořád si říká, že se to srovná.
Jak se to léčí?
Je to trochu jiná léčba než u dospělých žen. Nám dětským gynekologům se nelíbí, když holka přijde už s nasazenou hormonální antikoncepcí. Ta totiž může zakrýt různé vývojové vady. Když se odhalí včas, může si dívka nechat odebrat vajíčka, zamrazit je a pak mít vlastní děti. Ale když začne brát v patnácti antikoncepci, kdy o svém těle ještě nic neví, a v osmatřiceti letech ji vysadí a chce otěhotnět, může se ukázat, že ve vaječnících není žádná zásoba vajíček.
Vidíte nějaký posun za dobu, kterou se oborem zabýváte?
Pozoruji odklon od hormonální antikoncepce. Nesdílím názor, že je to lobby společností za zdravý život a to, abychom neměli v moři estrogeny a podobně. Antikoncepce má vedlejší účinky, ale ty jsou zdaleka převýšeny tím pozitivním – že nedojde k nechtěnému těhotenství. Jenže holky se s tím necítí, říkají: „Já to nechci, budu se chránit jinak.“ Víc vědí, co chtějí.
