Motivací pro Jiřího Mecha byla dychtivost po nových informacích, ale i dohoda, kterou s rodiči uzavřel – za každých deset zdolaných knih si může dojít do knihkupectví pro další. Před několika dny byl v Nostickém paláci v Praze navíc pasován na rytíře Řádu krásného slova coby první české dítě trvale žijící v zahraničí.
Myslíš, že dnešní děti čtou méně?
Ano. Je to třeba i tím, že všichni více než knihy používají k získávání informací počítač. V některých školách v mém okolí je běžné, že děti dělají veškeré testy a učení už jenom přes něj. Dokonce neumí a ani se neučí psát psacím písmem. To by mohl být jeden z důvodů, proč byly knihy u mladých odsunuty na druhé místo.
Co by mladé lidi mohlo opět ke čtení přivést?
Na to není lehké odpovědět. Určitě je dobré, když jsou děti už odmala ke čtení vedeny. U mě to byli rodiče a škola, kteří ve mně pěstovali nejen zájem o knihy, ale také o druhé lidi, o naši zemi a o věci okolo nás. Možná jde o to, zkusit vzbudit v dětech a lidech vůbec potřebnou zvídavost a zájem nejen o hmotné věci.
Je podle tebe komiks ještě kniha?
Nevím, zda se dá považovat za knihu, nebo je to jen něco k odreagování. Já mám ale komiksy rád. Mohou být nejen zábavné, ale i naučné, podobně jako knihy. Od první třídy si vytvářím své vlastní komiksy, protože v nich mohu propojit své dvě velké záliby – kreslení a psaní.
Chtěl by ses psaním jednou živit?
Přiznám se, že už půl roku pracuji právě na knize o České republice. Mám ji rozepsanou a momentálně má asi padesát stránek psaného slova a kreseb. Po návratu do Chicaga bych knihu rád doplnil o důležité informace získané v zde a dokončil ji. Jsem totiž v Česku úplně poprvé.
Věnuješ se ještě něčemu, co se netýká literatury?
Další mou velkou zálibou je rychlobruslení, kterému se závodně věnuji dva roky. V letošním roce se mi podařilo obhájit celkové druhé místo ve státě Illinois.
Zdálo by se, že na co sáhneš, to se ti daří...
Je to už v každém z nás, čemu a jakým způsobem se chceme a budeme v životě věnovat. Někdo s knihami a někdo bez nich.
