Presidentské volby se daly pojmout jedině jako recese. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, že dám z recese hlas Francovi protože mě mezi tou nevolitelnou sebrankou zaujal alespoň svým grafickým ksichtíkem. Nakonec jsem usoudil, ze nemá smysl si kazit šarádou zvanou volby v dnešní eurosocialistické, postdemokrarické realitě odpoledne. Druhé kolo jako volba mezi dvěma zly mne už jen vyprovokovalo ke smutným myšlenkám o našem ignoranstvi, neznalosti vlastni historie i flagrantní neschopnosti historické sebereflexe... Volba mezi členem CFR, založeném Fabiánskými socialisty s řekneme diskutabilní rodinnou minulostí a neomarxistixkým eurofederalistou a Zednářem byla už sama u sobě v podstatě recesí...

Hlavní pozitivum volby bude právě v tom, že nás čeká hodně legrace :-)

Taky jsem to udělal. Přišlo mi to poctivější, než se rozhodovat, jestli hodím hlas Golemovi, jehož šém je kdo ví kde, nebo komiku, který se s fialovým čírem na hlavě prohlašuje za konzervativce, aby se v půlce svý show rovzpomněl, že je vlastně levičák..

Podobný výjevy bych ocenil třeba u Monty Python's, ale ne v úřadu prezidenta..

Vážně to bylo komické, konzervativní levičák s podporou starostů a TOPky