Při veškeré úctě k Horákové mám smíšený pocit z toho, že je oproti jiným popraveným tolik vyzdvihována. Má to dva důvody, z nichž první uznávám jako bernou minci, tedy že na rozdíl od některých jiných popravených si ona s komunistickým režimem nezadala. Po právní stránce byl proces a rozsudek proti Slánskému a proti jeho spolusoudruhům stejně nezákonný jako proces a rozsudek proti Horákové: I soudruzi Slánský, Reicin nebo Clementis byli odsouzeni za něco, co evidentně nespáchali, což z procesu proti nim dělá stejný paskvil, jako byl proces proti Horákové. Byli to lumpové, ale i ten nejuvětší lump nesmí být odsouzen za něco, co nespáchal. Po právní stránce stejný paskvil, ale po morální stránce stojí mnohem tito soudruzi níže než Horáková, protože oni nejprve posílali na šibenici jiné, než se tam sami dostali. Po této stránce je Horáková čistá. O tom není pochyb.
Ale druhý důvod, tedy že mezi popravenými byla jedinou ženou, já neuznávám jako důvod pro vyzdvihování této oběti nad ostatní. Ani po právní, ani po morální stránce nevidím rozdíl mezi nezákonným odsouzením ženy a nezákonným odsouzením muže.
