Pracuji v oboru „zvedacízařízení“ od r. 1979 a proto si myslím, že k problematice zjištění pracovníkůproti pádu z výšky můžu něco málo přidat do diskuse.

Ceny, za které se realizují prácea služby v uvedeném oboru jsou již dlouhá léta „podseknuté“ a dobíhajícícelosvětová hospodářská krize a stávající hluboký propad stavební výroby v ČRtyto ceny stlačily k minimálním a mnohdy již nesmyslným  hodnotám na hranici „přežití“  působících firem.

 Kvalitní zabezpečovací „výzbroj“ pracovníka protipádu z výšky je poměrně drahá záležitost a to jak na nákup, tak na udržení„legálnosti“ dalšího používání ( opotřebení, zašpinění - mastnota, dobaživotnosti, prohlídky, revize, školení apod.) Většina provozovatelů proto používáčasto méně kvalitní, ale levnější prvky výbavy.  Tyto prvky ale nemají rádi jejich uživatelé -pracující ve výšce, neboť mnohdy omezují ve volném pohybu, snaží se pracovníka „shodit“zachytáváním se při přesunování po konstrukcích, jsou obtížně použitelné nazimní oblečení a v létě „řežou“ a „škrtí“.

Jakékoli jištění - kvalitní inekvalitní - „zdržuje“ prováděné práce potřebou na ně myslet a o jištění se „starat“. Pamatuji ještě dobu za socialismu, kdytyto práce nemohly být prováděny v úkolové mzdě a tím nesměl být vyvozovántlak na zkrácení jejich doby. V dnešní době ale tvrdě platí že  čas = peníze.

I z těchto uvedených důvodůvolí mnozí pracovníci raději práci bez ochranných prostředků nebo si pouze „demonstrativně“prostředky na sebe „navlečou“. A pak už stačí jen jedna chyba…..

ČR je známá tím, že zaměstnavatelé nutí své zaměstnance pracovat bez záchranných lan. K těmto lanům musí být výškový pracovník neustále připoután záchranným pásem. Záchranný pás má brzdu, která umožní po pádu přežít ve vzduchu až 40 minut. V případě, že po takové nehodě je pracovník schopen provést nezbytné úkony, může na záchranném pásu viset donekonečna. Nazývá se to vytvořit na laně smyčku a postavit se do ní. Jak je vidět, takové školení, které je povinné v Anglii, Německu i USA, se v ČR neprovádí. Nechci spekulovat, ale vsadím boty, že spadlý mladý muž pracoval bez záchranného pásu a že lano jistící lano na jeřábu vůbec nebylo. Ono není jednoduché takto pracovat. Neustále přepínat záchranný pás, celou dobu se jistit a navíc převazovat jistící lano. To prodlužuje a prodražuje práce a zaměstnavatelé by chtěli vydělávat na bezpečnosti práce - měli by v tomto případě nést plnou zodpovědnost. Myslím si, že by pozůstalí měli případ dát právníkovi nebo vymahači pracovních úrazů, kteří u nás jsou nyní novinkou.

Za bolševika za pracovní úraz zaměstnance byl minimálně částečně odpovědný jeho mistr a popotahovaní i další nadřízení.

Jenže tady to mohla být OSVČ, takže školení, vybavení a jištění by potom šlo jen za ní.

Kdysi na jednom školení pro výškařské práce školitel - z řad důlních záchranářů- říkal: - když vám dodavatel prací řekne, že se výšek nebojí, tak mu zrušte objednávku, protože to smrdí problémy.