Neznám tento konkrétní případ, ale dostat se k léčiteli není zas tak těžké, většinou když necítíte velkou naději od lékařů, kde jste navíc dost často (neříkám že jejich chybou) brán jako kus. Léčitel tak může být uplně první, který vyslechne všechny Vaše bolesti a nářky. Člověk pak cítí, že má někdo o jeho stav opravdový zájem. Nemyslím si také, že současný stav medicíny je nějakým konečným poznáním v oblasti fungování lidského těla a nezatracuji z toho titulu ani léčitele, ikdyž myslím, že hlavní gro jejich práce bude spočívat především v psychosomatickém vlivu na člověka, což může mít jistě silušný vliv při boji s nemocí. Pak jsou ale i u nás pozorovány a v lékařských záznamech zdokumentovány případy, kdy lékaři nedávali člověku třeba se zhoubným nádorem už žádnou naději a počítali dobu úmrtí ve dnech až týdnech a ten člověk po opuštění klasické léčby a návštěvě léčitelů skončil nakonec třeba po několika týdnech či měsících i s uplně negativním nálezem. Po nádoru nebylo ani památky. Lékaři vědecky vysvětlují takové věci jako existující a zaznamenané anomálie a namítají v neprospěch léčitelů, že jsou pozorovatelné i v případě léčení lidí, kteří žádného léčitele nikdy nenavštívili. Vysvětlujte to ale takto člověku, zázračně vyléčenému po aplikaci jedné z alternativních metod , že pravdu má stále lékařská věda a ne léčitelé. Jinak za mne bych udělala tedy zákoný rámec léčitelství (třeba nabádání k ukončení klasické léčby by mohlo být trestné automaticky) a prosila lékaře, pokud to jenom trochu jde, aby si udělali na bolesti svých pacientů prostor a čas, či se pojišťovny více zaměřili na podporu této psychické pomoci u těžkých nemocí u odborníků k tomu povolaných.
