Primární problém je ve společnosti. V úrovni vnímání krásy a kvality orientované na design a nové věci, ale, pokud nejde o majetek konkrétního kritika, odmítající akceptovat to, že není možné všechno uvést do požadovaného stavu hned, a že tím hlavním, kdo svým chováním rozhoduje o tom, zda něco vypadá naleštěně, je uživatel. Paranoidní a hledající viníka pro lynč všude a za kažnou cenu, s klasickým přístupem "jak to, že tam to šlo, a tady ne", kdy konkrétní člověk vyžaduje investice převážně pouze ve svém okolí.
Problém znečištěného záchoda dnešní společnost přesouvá na stát, protože ten má zajistit, aby vše bylo na patřičné úrovni, stejně jako to dělá provozovatel nákupního centra, aby se jednotlivci mohli chovat asociálně. V případě, že to stát zajistí za poplatek, bude oheň na střeše - viz 20 Kč za WC na pražském hl.n.. V případě, že to zajistí restrikcí, bude problém. Co začít tím, že místo stížností daný záchod spláchnu nebo po použití použiju štětku? Tím, že namísto dožadování se začnu u sebe a kousek bordelu uklidím i za jiné? :(
Se správou těch budov je to těžké. Má smysl ve větším investovat do údržby a obnovy, když je v nějakém výhledu velká rekonstrukce nebo novostavba (příp. prodej dráhy), která případnou údržbu postaví do úrovně vyhozených veřejných prostředků? Udělali byste to tak u svého majetku nebo by správným řešením bylo čekání na rozhodnutí politiků o tom co bude dál?
A převod budov z ČD na SŽDC? Jde o politickém rozhodnutí s odpovědností, kterému se většina dnešních politiků ráda vyhne obloukem, protože tu hrozí riziko spálení se.
Šlo to udělat jinak při dělení majetku při vzniku SŽDC, když byly na SŽDC převedeny miliardové dluhy a hrozila exekuce případného převedeného majetku? Šlo to řešit jinak při tehdejší pozici odborů? Jde v současné době potopit nebo v soutěžích na dopravce znevýhodnit zadluženou státní firmu ČD tím, že jí stát vyvlastní to, co na ni bylo převedeno účelově?
V prvé řadě nejde o to, co bylo, ale zejména o to, co bude...
