2 miliardy a jedna miliarda ve zmetkach,barak imrvere plnej letaku na praci gz gz procpak tam asi nikdo nechce,je to rasovina spaleny ruce,hic jak krava a makej makej jak barevnej,taky tam je samej bulhar a vietnamec

Onehdá jsem četl článek o tom, jak pan podnikatel nechal po revoluci zlikvidovat všecny stroje na vinyly. Ale jednomu starému nostalgickému zaměstnanci jich bylo líto, a tak je místo do sběru dal kamsi do skladu. Tak že prozřetelný byl onen zaměstnanec a ne pan podnikatel, který dneska slízává smetánku. No, tak už to chodí.

Pracovala jsem tam. Řeknu Vám, že i kdyby Vám sedreli kůži a vysali krev bylo by jim to málo. Fuj.

Pracovala jsem tam. Řeknu Vám, že i kdyby Vám sedrely kůži a vydali krev bylo by jim to málo. Fuj.

Hned mě napadlo, kolik tam asi zaměstnanci berou, když podnik konkuruje nízkou cenou. Přečetl jsem si reportáž v The Quietus a Pelc říká, že u lisu berou 27-40 tisíc Kč podle počtu vylisovaných desek (the more records they press in each shift, the more money they take home at the end of the month). Podle fotek to musí být pěkná rasovina, deska se zahřívá na 170°C.

Pelc také dodává, že zaměstnanci (u lisu) mají jen základní vzdělání (He [Pelc] adds that they "don't have very much education – only an elementary one – and so we give them work. Here, in the Czech Republic, people are still willing to work").

Tomu se říká ekonomický zázrak, firma přežila privatizaci a žije :-)

Nejspíš má na mysli, že byl před 33 lety jmenován ředitelem Gramofonových závodů n.p., vzniklých znárodněním těchto podniků:

Baklax, akc. spol., továrna na umělé hmoty v Praze; Esta, spol. s r. o. Praha; Telefunken für drahtlose Telegraphie, Berlin; The Gramophone Company, Ltd, spol. s r. o., Ústí nad Labem-Střekov; Ultraphon, akc. spol. pro gramofonový průmysl a obchod, Praha; Elektrola, G. m. b. H., Berlin (majetek na našem území); Carl Lindström A. G., Berlin (majetek na našem území); Telefona (Kučera a Hřebík), továrna kovového zboží, Praha; Josef Mleziva, automatické zpracování kovů a umělého rohu, Praha.

Našel jsem reportáž na The Quietus z loňského roku:

It's had the same CEO for 32 years, Zdenek Pelc. He's "the longest running CEO in the history of the Czech Republic", he tells me proudly.

(Podnik "má měto" stejného výkonného ředitele 32 let, Zdenka Pelce. ...)

jak mohl firmu prevzit pred 33 lety kdyz privatizace nastala pred lety 26, to je zahada a zazrak.

To je celkem jednoduche.

Pravdepododbne byl kovany soudruh, tak ho udelali reditelem. Po roce 1989 zahodil rudou knizku a firmu zprivatizoval (Nebyl zdaleka sam.), na rozdil od vetsiny soudruhu ji ale dokazal dal udrzet nad vodou a rozvijet.