Panebože.

...co se jí holce honilo hlavou, že se rozhodla k tomuhle činu... všechno se dá vyřešit, všechno....

Velká soustrast pozůstalé rodině a všem jejím kamarádkám... tohle fakt zabolí...

Moje řeč. Škoda mladého života...

Nám se stalo to samé v rodině. Nevlastní brácha něco nezvládl, na cestě z noční se oběsil, přitom mu bylo 27 let,život před sebou. Nevíme proč, zkrátka udělal, nebydlel s rodiči. Táta z to měl po čase mrtvici, a šlo to s ním rychle z kopce, oslepl a zemřel. Jeho žena onemocněla rakovinou a také s ní byl do 2 let konec. To už nikdo nevysvětlí, zůstal po něm jen dobře namazaný provaz...

Normálně se mi, jako rodiči, udělalo zle. Strašná tragédie.

takovýto politování čin by neměl být ani zveřejněn redakcí, nebo zablokovat diskusi. Tak jako tak je to tragédie...

To jako proc? Mame snad dostavat jen dobre zpravy?

Tragédie a neštěstí. Klasická situace. Tyto diskuse by se vůbec neměly otvírat. Pyslím, že je v tom úmysl. před časem byla diskuse pod článkem o úmrtí paní Růžičkové. Byl tam jeden, co to velmi nevhodně komentoval (velmi slušně řečeno). Po nějaké době jsem to nevydržel a napsal mu, že je v podstatě ubožák. Přišel jsem o život a byl jsem smazaný. Příspěvky toho člověka tam zůstaly.

Hlavně by mě zajímalo, co si tím lidé dokazují. Je jedno, kdo to byl, ale o mrtvých jen dobře. A pokud ne, tak vůbec nic nekomentovat. Je to zbytečné a nikomu to nepomůže. Nadávat člověk může v soukromí.

jsem zvědav, jestli jí zabilo zlomené srdce, nebo zlomená duše a sobečtí rodiče...

Důvod mohl být malicherný, ale taky poměrně vážný. Nemějte hned jasno, že to byl "jen rozchod".

...řešení je to ovšem špatné vždycky.

Tato doba je skutečně uspěchaná. Tolik útěků z domovů a sebevražd mladých lidí za minulého režimu nebylo.

Tráva byla zelenější, všeho bylo dostatek, každý měl práci...

Dříve by jste se o tom vůbec nedozvěděl a nebo s velkým spožděním.

Proč se mladí lidé, děti v těžkých momentech, které možná cítí, nezamyslí nad tím, jak ohromný kus života je před nimi a co během něj mohou ještě napravit, co hezkého prožít, co získat? Proč myslí, že jedním momentem, který možná je těžký - černý je to stav napořád?

Proč nevidí bolest jiných - svých nejbližších, kterou způsobí?!

Třeba proto, že jsou mladí, a toto si díky málu zkušeností neuvědomí a řeší jen svoji momentální bolest, o které si myslí, že na ni stojí svět a nikdo jim s ní nepomůže...?