Moravská klobása na Václaváku, za 4 Kčs s hořčicí a chlebem, nebyla připálená, to je pomluva. Stánek býval naproti automatu Koruna, tam, kde si dnes koupíte vaši dávku guňi od Araba.

Pro studenta v r. 1958 ovšem dost nákladná strava, alternativa byl špenát se čtyřmi v automatu Koruna za 2,80 Kčs. Milosrdná prodavačka na ty knedlíky dala ještě lžíci šťávy od vepřového.

Mimochodem, i dnes takovou klobásu dostanete, slezská klobása u Lidla. Grilovat si ji ale musíte sami.

Na 6 toho zmizelo hodně. Houtyš, Špejchar, Chaloupka, Zvonička, Vyhlídka... Hostinec Na Chaloupce je ve videoklipu Hapky “ Hospůdka páté cenové skupiny”.

...a Branické divadlo pantomimy, na to bych úplně zapomněla. Polívka, Radošíni, OPSO, Laura, Oceán, Žentouři, Křeč, Sklep, Vpřed....a pak do báááru.

...a taky U Kafků (U tří zlatých lvů) - my intelektuálky si dávaly vinný střik, Na Kampě v sobotu spousta kamarádů, U Bonaparta, U Trojek taky, U Srdců (Srdce - už nevím) - všude dobrý pivo, na rohu Mikulandský U Rarášků vínečko, U Štiky jsme kupovali pivo do kýble a pak se pařilo u kamarádky v Karlovce, před Blatničkou milion kamarádů, umělců, pak se šlo na disko buď do Dvojky, do Alfy, do Dubonnet- to jsme byly velký holky a nebo na zábavu do Baráčnické rychty na Matěje Čecha (nyní několik muzikantů ve Sto zvířatech) nebo na Chmelnici na koncerty, k Zábranským a do Divadla hudby na hudební pořady....Všude jsi někoho potkal, seznámil...

Byla to krásná doba.

úplně jsem se zasnil pro mě, jakožto člověka spjatého s Prahou 6, připadaly do úvahy dvě varianty - na pivo do Dejvický nádražky, na jídlo (čti na buřta) do stánku na SPějchar

Hezkej clanek i diskuse. U Kalendu, U Sojku, Non stop, az mi husi kuze naskakuje,

Vzycky kdyz jednou za cas prijedu do Cech a Prahy zajdu do knajpy U Zaludu a dam si na pocest svyho fotrika dve, tri pivka a zavzpominam na cas kdy tu delaval pingla. To je snad jedna z mala knajp, co vypada porad stejne depresivne az mne tam tak krasne zaboli duse,

Jo a byly i dalsi vyznamne lokaly, U 3 zlatych trojek (tam se dnes ladujou poslanci a znrskal se tam onehda Kott) v Tomasske, Hubatkovi ve Vysocanech, Cerny Orel v Karmelitske, U Pisecke brany, tam se taky dali potkat zajimavi lide, no a posledni stace byly buface na peronu na Wilsonaku,

A u nás, U Ády, byla černá podlaha, stůl pro důchodce a korejdy, kamna uprostřed výčepu a harmonika s vozembouchem! A hučelo to ! Heč!

S usedlejší částí společnosti jsme se potkávali na muzice. Třeba jam sessiony v Redutě po koncertech Pražského jazzového festivalu. Hráli a zpívali tam i zakázaní umělci, všichni se postupně opíjeli a odvazovali se, včetně zahraničních hráčů... Estébáci se dali poznat, protože moc nepili a nakonec nás často lustrovali, všichni jsme se báli a zároveň se radovali... Zvláštní doba, ale vzpomínám moc rád...