Dnes čtyřiatřicetiletý David Bernátek není policistou ani nedělá bojové sporty, živí se jako finanční poradce. Když ho ráno 15. září probudil křik neznámé ženy, se samozřejmostí jí vyběhl na pomoc a chytil jejího vraha (více o případu čtěte zde).
"V noci jsem nespal dobře, protože den předtím jsme se rozešli s přítelkyní. Okolo půl šesté jsem ležel v posteli, slyšel jsem, jak zaklaply dveře, a vzápětí hrozný křik. Smrtelný křik. V tu chvíli jsem si řekl, že tam musí někoho vraždit," vzpomíná na osudné ráno David.
Okamžitě se oblékl a běžel ven, do parku u strašnického krematoria, odkud volání o pomoc přicházelo. Když přibíhal, křik ustal.
"Viděl jsem v trávě ležící postavu a muže. Stál na chodníku a díval se do trávy na ni. Zařval jsem a začal za ním utíkat. Cestou jsem zahlédl ženu, která se už nehýbala," popisuje dál David.
Vraha dohonil na Vinohradské třídě a chytil ho za bundu. "Nastříkal mi do očí slzný plyn. Nic jsem neviděl, spadli jsme na zem. Chytil jsem ho a škrtil ho za kravatu, aby nemohl utéct. Pomohl mi ukrajinský kluk, který zavolal policii," vypráví a je mu líto, že kluk zmizel, protože by si podle něj také zasloužil ocenit.
Policisté dorazili na místo za čtyři minuty. "Řekli mi, že muž, kterého jsem chytil, svou ženu brutálně ubodal. Neměla šanci na přežití. Celou dobu jsem nemyslel a strach jsem vůbec neměl. Teprve potom jsem si uvědomil, co se stalo a co se stát mohlo, kdyby vrah nůž nezahodil. Takhle mám jen zlomenou ruku," přemítá David, ale jak říká, příště by se zachoval stejně.
