SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvLovit koloběžky jezdí alespoň pětkrát týdně i Dušan Bitala, který bydlí v Praze 6. „Nesbírám je ale jen na šestce. Kolikrát to spojuju s tím, že když jedu ze zkoušky kapely nebo ze sauny, tak cestou domů naberu koloběžky,“ říká.
Na lov tentokrát vyrazil s Dušanem i reportér iDNES.tv Matěj Smlsal. Sešli se před 21. hodinou na Ořechovce. Právě v 21 hodin mohou lovci vyrazit do terénu.
„Přes den můžeme sbírat pouze koloběžky, jejichž stav baterie je menší než 20 procent. Těch je ale opravdu málo. Ovšem po 21. hodině smíme už i ty, které mají pod 90 procent,“ vysvětluje Dušan. Největší žně se tedy konají až za tmy.
V aplikaci sběrači vidí mapu a přesné umístění všech koloběžek, které potřebují nabít. Ikonky vypadají jako cedule, přičemž na každé je napsáno 100 Kč. Zřejmě aby sběrači byli motivováni sbírat.
„Kolik si člověk vydělá, je velmi individuální. Když člověk sebere čtyři denně, má 400 korun. Při sběru pětkrát týdně to je osm tisíc za měsíc. Pokud má někdo dodávku a štěstí, sebere řádově víc. Ale není reálné, aby si tu každý vydělal 40 nebo 50 tisíc,“ říká Dušan.
V jednotlivých případech to ale možné je. Během sběru jsme potkali i Šakyho, který měl ve voze už dvacítku koloběžek, tedy přepočteno na peníze vydělané dva tisíce. Musí být ale rychlý, jelikož koloběžek je nyní po Praze 400 kusů a aktivních sběračů údajně desítky.
Třikrát se potkal u koloběžky s jedním sběračem
Sběrače poznáte i podle toho, že běhají. Každá sekunda je totiž drahocenná. „Možná si lidi říkají, proč se tak stresujeme? No, protože když někam jedete 10 minut, a on tam někdo pět sekund před vámi doběhne a odemkne koloběžku, tak je to děs. V centru Prahy jsem se za jeden večer potkal třikrát s tím samým člověkem. Dvakrát jsem prohrál, jednou vyhrál, “ líčí Dušan.
S některými se už zná, a tak si společně povídají přes vysílačku. Tam si mimo jiné sdělují, jak jsou na tom. „Tak přátelé, i když jsem si chtěl dát den pauzu, co se koloběžek týče, tak si pro jednu jedu. Jsem v MHD, je kousek ode mě,“ ozvalo se například z vysílačky.
„Ta vysílačka má hlavně ten význam, že když je nějaká koloběžka opravdu daleko, třeba 10 kilometrů, tak si řekneme: já tam jedu. Aby nás nejelo víc pro jeden stroj 10 kilometrů,“ vysvětluje Dušan. Ovšem jelikož vysílačku má jen pár lidí, není zaručeno, že se tam nepotká víc sběračů.
V průměru se nabije koloběžka každou hodinu o 20 procent. Dušan jim dodává šťávu buď v kumbálu, nebo nechá stroje v autě a natáhne do kufru kabely. Ví ale, že někteří si vozí koloběžky i do obýváků či kuchyní.
Lákalo by vás v noci sbírat po městě koloběžky a potom je nabíjet?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 6. prosince 2018. Anketa je uzavřena.
Koloběžky musí vrátit do 7:00, jinak dostanou pokutu
„Sběr koloběžek jsou v podstatě peníze nalezené na ulici. Ale nabitím nic nekončí. Člověk ještě musí koloběžky vždy do 7. hodiny ranní vrátit na určená stanoviště,“ říká sběrač.
Dušan tedy vstává obvykle po 5. hodině, aby koloběžky odpojil, naložil a odvezl. Na každé stanoviště smí přivézt maximálně čtyři koloběžky. Kdo jich tedy má třeba dvacet, musí stihnout objet pět míst.
Pokud by některá koloběžka nebyla na svém místě do 7. hodiny, dostane sběrač pokutu. „Jednou jsem je vrátil až v 9 hodin a firma mi pak za každou místo stovky poslala jen 50 korun,“ dodává Dušan. Navíc jsou jasná pravidla, jak musí stroje stát - v řadě vedle sebe a kolečko namířené doleva. Každý sběrač posílá firmě i fotku. Společnost pak případně napíše, že to je špatně a sběrač si musí dát příště pozor.
Dušan má obvykle v 6 hodin rozvezeno a zamíří buď zpět do postele, nebo do práce.
Elektrické koloběžky zaplnily ulice Prahy letos v září. Jezdci bývají neukáznění a hodně koloběžek končí rozbitých vandaly.
16. října 2018 |
