Trefil mě šíp, potřebuju od medika nový život. Paintball střídají luky

Kombinace středověku a počítačových her naživo. To je Extreme-Archery, bitva s luky a šípy v rukou. Deník Metro se zapojil do adrenalinového střetu dvou skupin nováčků proti sobě.

„Střel mě do nohy,“ žádám spoluhráče Jirku trochu s obavami. Obličeje máme kryté maskami, těla ochrannými vestami, v rukou svíráme luky a šípy s tupými konci.

Ohlasy účastníků

● Jirka: Jak jsem dostal luk a šípy, probudil se ve mně hravý bojovník. Od té doby mě už zajímala jen akce: na koho zamířit, kde se ukrýt a jak podpořit své parťáky proti nepřátelské bandě. Skvělé autentické prostředí, bezva atmosféra a pro mě rozhodně skvělý sport.

● Greg: Něco na způsob paintballu s klasickými scénáři Death match, Vlajka, a podobně. Obrovsky mě to bavilo! Postavit se hezky postaru tlupa proti tlupě a za použití luku a šípů bojovat „na život a na smrt“. I proto jsem rád, že jsme si hru dali se synem a mohli všechny ty extrémní pocity zažít spolu. A vůbec mi nevadí, že já jsem byl častěji ten, kterého dostali.

● Honza: Přijel jsem unavenej. Jenže jak zaznělo „Tři, dva, jedna, start!“ a prvně jsem natáhl tětivu a vystřelil na soupeře, po únavě ani památky. Totálně mě to vtáhlo. Pro mě v tom bylo vše, co mi poslední dobou v životě scházelo: pohyb, adrenalin, spolupráce, koncentrace, zábava, odreagování se.

Jak asi bolí zásah? Prásk! Do stehna. Uf, asi jako rána tenisákem. Už se tolik nebojím. Snad jen... Ale to ještě přijde.

Prostory bývalého pivovaru u náměstí Bratří Synků v Praze 4 běžně slouží paintballovým masakrům. Postupně se ale začaly střídat s aktivitou, která se se zbraní s tětivou vrací spíš ke středověku.

„Prosím, tady mi podepište, že budete mít celou hru ochranné masky,“ žádá všechny jeden z provozovatelů Miroslav Sobotka.

Nemůžeš do toho takhle vlítnout

Rozdělujeme se na dvě družstva po čtyřech, dostáváme rozlišovací dresy, za chvíli začíná v prostorách s mnoha sloupy, stěnami a krabicemi napínavá řež modrých proti červeným.

Miroslav Sobotka

Je mu 21 let a už od střední školy se věnuje podnikání. Má rád inteligentní zábavu, společenské hry, četbu knih a volný čas nejraději tráví s přáteli. Je také skaut a člen Seberevolty.

Provozuje první lanové parky v Česku u Máchova jezera. Jeho společníkovi Jiřímu Kinskému je 25 let, dělá doktorát z ekonomie a učí na vysoké škole.

„Táto, to do toho nemůžeš vlítnout takhle bezhlavě, musíš se pořádně krýt!“ volá nejmladší účastník hry na svého otce Grega, se kterým jsou spolu v týmu.

Greg právě schytal třetí zásah a odchází z tohoto kola hry.

Umírá se samozřejmě jen jako a v některých scénářích získáváte další životy díky hráči, kterého si zvolíte na pozici medika. Je to takový kouzelník, který padlé hráče zachraňuje dotykem dlaně. Takže to během oživování může taky pěkně schytat.

Ke konci se připomíná moje obava. „Áááá!“ Ruce instinktivně sjíždějí do rozkroku.

Nakonec to není tak hrozné a na další funkci lukostřelce to naštěstí vliv nemá.

Celá tahle legrace stojí každého účastníka od šesti stovek za tři hodiny adrenalinu, v ceně je veškeré vybavení i úvodní školení.

Oblíbená je Hladová hra, přibližuje provozovatel

Miroslav Sobotka je akční člověk. Už během studia střední školy se svým společníkem Jiřím spolupracoval v rámci seznamovacího kurzu pro studenty prvních ročníků VŠE. „O novém projektu jsme oba uvažovali už dlouho, tak jsme dali hlavy dohromady, využili našich zkušeností v oblasti sportovních teambuildingů a přivedli na svět projekt Extreme-Archery,“ říká kovaný skaut.

Co nejvíc přitahuje lidi na této aktivitě?
To souvisí i s naším mottem. Action time! Naše pojetí Extreme-Archery se výrazně liší od jiných sportů. Ať už je to samotný charakter zápasu s luky a šípy, či pojetí rychlých akčních her, kdy budete překvapeni, kolik toho třeba v pětiminutové hře naběháte. Oblíbený je třeba typ takzvané hladové hry, kdy je vaším úkolem si po startu doběhnout pro luky a taktizovat s omezeným počtem šípů, z nichž některé mají hráči u sebe a jiné jsou ukryté v aréně. Velkým rozdílem je taktéž charakter hráčů, kteří k nám chodí. Souboje s luky a šípy jsou totiž atraktivní pro širší spektrum věkových skupin a navštěvuje nás také vysoký podíl žen, což bývá příjemná změna.

Jaké bývají první reakce na hru?
Po první hře bývají dojmy velice podobné. Hráči jsou obrovsky nadšení a hlavně překvapení. Přece jenom střelba z luku u nás není tak masově rozšířená, natož takto originální pojetí týmových soubojů. Když k nám přijdete, na první pohled vás zaujme už samotný český luk z jasanového dřeva. Když si pak vyzkoušíte vystřelit, budete překvapeni a začne vás to bavit. Ale jakmile vstoupíte do hry proti soupeři, zcela vás to pohltí. Pamatuji si i na skupinu, která to nazvala drogou. A i z tohoto důvodu nabízíme hráčům zážitek na celé tři hodiny hry a každé skupině zcela individuální přístup.

Jak se dařilo hledat prostory na hry, jak byste zhodnotil ty současné?
Nabídek jsme měli několik, ale jako hlavní prostory jsme vybrali právě ty na náměstí Bratří Synků, a to z několika důvodů. Nachází se v historickém objektu starého Nuselského pivovaru, a to v bezprostřední blízkosti centra Prahy. Spolupracujeme zde s mnoha partnery, máme k dispozici prostorné zázemí nabízející nejen více herních variant, ale též komfort v podobě menší zasedačky, dvou barů, sprch, toalet, vyhřívaných odpočinkových zón, pro klienty je k dispozici i fotostěna a další. Neocenitelnou výhodou je také to, že areál je krytý a je možné zde hrát po celý rok, a to za jakéhokoliv počasí.