Nestává se často, aby odborníci plesali nad tím, že nějaká památka zůstala téměř tři staletí bez povšimnutí restaurátorů. V paláci Colloredo-Mansfeld u pražského Křižovnického náměstí to tak je.
Jenom díky tomu se ve šlechtickém sídle, přesněji řečeno v jeho tanečním sále, dochoval světový unikát. Stropní barokní freska z roku 1737 znázorňující shromáždění olympských bohů od dvou umělců jménem Pietr Scotti a Giovanni Battista Zeist.
"Freska je naprosto ojedinělá tím, že je zaprvé kvalitně provedená a zadruhé že nikdy nebyla nijak čištěná, přemalovaná a opravovaná. Vlastně zůstala v tom stavu, v jakém ji barokní umělci vytvořili," vysvětlují architekt Stanislav Běhal a restaurátor Tomáš Berger.
Právě oni jsou spoluautory prohlídkové trasy, kterou ve čtvrtek odpoledne otevřel současný správce budovy Galerie hlavního města Prahy.
To v Evropě neuvidíte. Poslední doteky starých mistrů
Na fresce se dochovaly techniky a malířské postupy, o nichž se ve střední Evropě jen píše. "Když malbu dokončili a ona jim zaschla, tak pomocí suché křídy provedli ještě drobné dodělávky, šrafury, jakési dokončení malby. Tento poslední dotek se samozřejmě při jakékoliv předělávce či přemalování ztratí," popisuje Běhal, podle nějž je tato technika už velmi vzácná.
Prohlídková trasaNávštěvníci se během prohlídky seznámí se stavební a kulturní historií paláce. Budou se procházet sály v reprezentativních prostorách šlechtického sídla včetně téměř neznámého barokního tanečního sálu s freskami. Otevřeno je od 10:00 do 18:00, vstupné činí maximálně 60 korun. |
Že se freska v tomto stavu tak unikátně dochovala, za to vděčíme vlastně pouze souhře náhod. Palác, který stojí na dohled od Karlova mostu, přímo na Královské cestě, totiž poměrně často měnil majitele. Původní dům nechal v první polovině 18. století přestavět Pavel Jindřich kníže z Mansfeldu-Fondi.
Definitivní novorokokovou tvář jeho interiérům vtiskla v 60. letech 19. století rodina Auerspergů, která kolem roku 1900 z velké části budovy vytvořila luxusní činžovní dům.
Reprezentativní taneční sál s dotčenou malbou však zůstával stranou zájmu nezměněn. "Freska poměrně nijak netrpěla, v sále není moc přímého světla. Nebylo potřeba na ni sáhnout, a pak budova nikdy nebyla úplně sídelním palácem šlechtického rodu, který ho vlastnil," tvrdí Běhal.
Po druhé světové válce byl dům uzavřený a připadl československé Akademii věd, která si z něj vytvořila archiv. Ve zmíněném sále byly regály s knihami a nikdo i nadále neměl zájem něco restaurovat či rekonstruovat.
A právě na to nyní galerie láká návštěvníky. Prohlídková trasa je provede po šesti stech metrech čtverečních reprezentačního patra zvaného piano nobile, kde je možno zhlédnout zdobné interiéry ve stavu, jak byly opuštěny posledními šlechtickými majiteli v polovině dvacátého století, a na které potom dlouhých sedmdesát let působil čas.
"Z nezrestaurovaných prostor však přímo dýchá zašlá sláva minulosti a komnaty slibují netradiční zážitek prohlídky paláce, jenž ve svých zdech uchovává mnoho vzpomínek na honosné maškarní bály i napjatá jednání čelních aristokratů země," láká návštěvníky ředitelka galerie Magdalena Juříková.
Prostor pro umělce, klidná kavárna pro všechny
Komu "pouhá" prohlídka paláce nestačí, může ve čtvrtém patře zhlédnout aktuální tvorbu Jiřího Davida. Zaujmou třeba jeho "betonové obrazy", což jsou v podstatě malířská plátna z betonu a jiných materiálů. A samozřejmě se připravuje i další program.
Navíc chce správce na palácovém nádvoří v druhé půlce prázdnin otevřít kavárnu. Přípravy už finišují.
"Je to zastrčené, klidné místo. Mohli by se zde scházet umělci či studenti. Tedy rozhodně by tu neměla stát káva desítky korun jako kdekoliv jinde na Královské cestě. Samozřejmě bude přístupná i veřejnosti," dodává Běhal.
