To je velmi slušný čas, zvlášť když přihlédnu k tomu, že jste orientační běžec.
Kdyby tu běhali profesionální dálkoví atleti, těžko bych se s nimi mohl rovnat. Ale mezi námi orientačními běžci je ten čas super.
Když pominu vaši tříletou absenci pražského závodu, tak jste vlastně obhájil vítězství. Chystáte nějakou vítěznou sérii?
Uvidíme, nerad bych něco zakřikl. Poslední tři roky jsem trávil pravidelně touto dobou čas na studiích ve Finsku, proto jsem chyběl.
Náročný terén Kunratického lesa vás ale ani po letech evidentně ničím nepřekvapil. Nepletu se?
Z orientačního běhu je člověk zvyklý na všechno možné. Navíc hodně záleží na počasí, zvlášť u kunratického běhu.
Jak vám vyhovovalo to letošní?
Byla pořádná zima, díky tomu byla zmrzlá zem a nehrozilo bláto. To je totiž to nejhorší.
Takže vlastně ideální podmínky.
Mohlo být přece jen trochu tepleji, ale s přihlédnutím na terén jsem rád, jak to vypadalo.
Velká kunratická je vyhlášená především svými třemi výraznými stoupáními. Jak vyhovují vám?
Pro mě jako orientačního běžce je to výhoda. Jsem na to zvyklý, často běháme ve skalních průsmycích a v převýšeních. Díky tomu mohu smazat rozdíly s atlety, kteří nejsou na podobné kopce trénovaní.
