Když se narodil, existovala Hradní stráž pět let. Ostatně stejně jako Československá republika. Dnes je Jiřímu Tomešovi devadesát let.
"Byla pro mě ohromná pocta sloužit 18 měsíců prezidentovi Edvardu Benešovi. Přišel jsem z poddůstojnické školy, tedy nejsem válečný veterán. Já vlastně nebyl před válkou vojákem ani hodinu, tudíž jsem to odsloužil po ní tady," řekl desátník Tomeš v pátek odpoledne v katedrále sv. Víta, kde se zrovna schylovalo ke koncertu u příležitosti oslav 95. výročí Hradní stráže.
Tentýž večer se pak Tomeš stal jedním z těch, jež o mnoho let mladší kolegové vyznamenali medailí.
Z Hradu rovnou na šachtu
Službu na Hradě si vybral sám. Před devadesáti lety se narodil kousek odsud Na Valech naproti Písecké bráně. Tak to měl domů pár minut pěšky. "To pro mě bylo báječné," usmívá se v přítmí svatostánku. Zároveň přiznává, že strážit Hrad se mu rychle dostalo do krve.
To i proto, že sloužil u 1. praporu a v 1. rotě. "Z čety, tedy z těch třiceti maníků, jsem jediný, co ještě žije. A jsem za to rád. Cítím se tu mezi svými a jsem hrdý na to, co vidím," ukazuje na desítky mužů v modrých uniformách navržených v 90. letech Theodorem Pištěkem.
Sám podle svých slov sloužil v "battledresu," tedy zelené uniformě, v níž do Prahy přišli vojáci 1. československé obrněné brigády ve Velké Británii. "Mám na tu dobu krásné vzpomínky. Na své velitele, plukovníka Nováka a plukovníka Chrastinu, s nimiž jsem měl pak tu čest se setkat na dolech v horách jako vlastizrádce," říká muž, který opouštěl službu v roce 1947.
Nově nastolený komunistický režim mu vyměřil 16 let tvrdé dřiny. Avšak v dolech nerubal celou dobu. "Nalezl jsem si cestičku... V šachtě nejsou okna, tak jsem šel raději do kladenské Poldovky na pece," vzpomíná.
Prohlédněte si galerii historických fotek Hradní stráže |
Vadil komunistům, vadil i nacistům. I když to byla ve druhém případě spíše nechtěná náhoda. Jako dvacetiletý skaut ani nevěděl, že si ho okupanti zařadili do protifašistické buňky. Tak jako tak si pro něj 11. prosince 1943 přišlo gestapo. "Do konce války jsem měl vystaráno, jako člověk určený k likvidaci," vypráví s tím, že ho věznili na různých místech.
Jaká změna! Dnes, po sedmdesáti letech, si ho generalita váží.
První na Hrad přišli sokolové
Vojenská ostraha Pražského hradu vznikla hned poté, co Československo získalo samostatnost.
"Devětadvacátého října roku 1918 sem napochodovalo dvacet sokolů z Hradčan, aby hlídali budoucí sídlo prezidenta. Až později se vytvořila jednotka, která plnila i funkci čestné stráže," vzpomenul při slavnostním nástupu jednotek na I. nádvoří ředitel VHÚ Aleš Knížek.
Od těch dob se měnily režimy, prezidenti i stejnokroje. "Ale nezměnila se hrdost vojáků," zdůraznil tamtéž velitel jednotky plukovník Radim Studený.
