Je jedna hodina a všechny kočkovité šelmy se krčí u stropu v žebřinovitých tubusech ve spojovací chodbě. Jejich oči se lesknou v šeru a vyhlížejí krmící vůz a chovatelku, která postupně rozdává každému jeho porci.
„Krmíme je jednou denně uvnitř pavilonu. Denní dávku pěti kilo masa s kostí dostanou lvi do krmného košíčku kolem půl druhé. Ale ve čtvrtek mají polopůst a v neděli půst,“ říká Jolana Nová, chovatelka lvů indických v pavilonu šelem v Zoo Praha.
Lvi, kteří do Prahy přicestovali minulý rok na podzim, zatím takto drží linii, protože nemají dostatek pohybu. „Musí v klidu vytrávit, a ve volné přírodě taky nemají každý den žrádlo,“ dodává ošetřovatelka a tlačí před sebou vozík plný masa.
První porci dostává lev Jamvan, který se při krmení učí chodit po spojovacích tunelech z mříží. Chovatelka mu část masa umístila na konec tunelu. Nejistými kroky se sune po mřížích, kde vidí pod sebe, zvládá to pomaleji než lvice. Chňapne maso do tlamy a poměrně rychle se stahuje do bezpečného výběhu v pavilonu, kde ho sledují návštěvníci při komentovaném krmení.
„Tihle lvi byli původně krmení jen bůvolím masem. A jemu nejbližší maso je u nás hovězí. Řekla bych, že to hovězí jim docela chutná. Oni jsou docela žraví a sežerou všechno,“ říká Jolana Nová. Na pestrém jídelníčku lvů jsou také játra, občas i vepřové maso, králíci, ale hovězí převažuje.
Práce chovatele je z velké části řezničina
Příprava na krmení začíná už velmi brzy ráno, kdy si chovatelka upravuje maso pro šelmy. Odřezává tučné loje, silné šlachy a čistí vše od drobných kostiček, které by se lvům mohly vrazit mezi zuby či vytvořit jiný problém. A následně chovatelé maso ohřívají, aby v zimě nebylo tolik studené. Jejich práce je tak z velké části řezničina.
„Denně tu máme asi 66 kilo masa na celý pavilon šelem, a to musíme všechno zpracovat. Kromě tří lvů mám na starosti také například levharty, malé kočky, karakaly, gepardy,“ dodává Nová a odděluje lvy na krmení do samostatných boxů.
Pozorovat a nerušit
|
Jamvan, Ginni a Suchi zatím žerou odděleně. „Teprve až když to mají sežrané, tak je spojuju. My neradi riskujeme, protože jedna ze samic je hodně majetnická a vyjíždí na ostatní, když něco má. Nechceme, aby se nám servali,“ dodává chovatelka a dává první porci masa do zavřené klícky, které tu říkají krmící košíček. Po zamčení otevírá vstup z druhé strany čekající lvici.
Suchi je nejstarší ze lví trojice. Zatím se projevuje nejvíc a působí dominantně.
„Ale to se může měnit. Zatím víc loví, vše ji zajímá, je víc akční. Vše si uzurpuje,“ přibližuje chovatelka.
Ginny je mladší, ale mnohem klidnější. „Když před ní otvírám, tak sedí v klidu. Ale když jsem u Suchi, tak se se mnou pere o dvířka. Je to lvice s velkým L, je to lvice lovec. Jamvan je teda velká šelma, když jde o krmení,“ chválí si smečku chovatelka.
Výhoda je, že smečce přítomnost lidí nevadí a bez problému přijde na zavolání.
„Jen Suchi je paličatá a když nechce, tak nejde. Když to nejde po dobrém, tak třeba vezmu do ruky vapku nebo vodu, a pak jde... Stačí jen, když se ohnete pro hadici a oni vědí, co přijde, tak radši zdrhají,“ líčí Nová.
Vstávat se ráno lvům nechce
Když lvi do Prahy z Indie přijeli, nebyli na sebe zvyklí. Nejprve se oťukávaly samice a poslední dny se spojují všechny jejich tři boxy.
„Problém je v tom malém prostoru, kde se snadno dostane lev ke zdi při těch jejich hrách. Jamvan nemá rád bití, ale je to pořád takový ťunťa. Je pravda, že když mu ubalí a bolí ho to, tak se otočí a lvici to vrátí, a to je v pořádku. Musí vědět, že on je tam ten šéf,“ říká Nová.
Den u lvů začíná vstáváním, ke kterému se vůbec nemají, zvláště se nechce Jamvanovi. Zatím spí samec v odděleném boxu od lvic.
„Lev je taky kočka, taky žijí noční život a kdoví co tady v noci dělají,“ usmívá se chovatelka, zatímco z vozíku pomalu mizí největší kousky masa určených pro lvy a dál pokračuje krmením menších a plachých šelem.
Kočkování jak má být.
Ráno je potřeba šelmy přemístit z vnitřních boxů. Většinou jdou samy na pokyn, nebo jim musí chovatelé trošičku pomoct, aby se daly klece uklidit. A během dne jsou jinak spolu. Zatím mají k dispozici ještě venkovní dvoreček, kam se mohou projít. Kvůli chladnému počasí je zatím do venkovního výběhu nepouští.
„Potřebuji, aby byly i noční teploty vyšší, tak aby mohli lvi ven. A když je vypustím ven za krásného sluníčka, tak se jim pak nemusí chtít dovnitř. Nemohu riskovat to, že zůstanou přes noc venku,“ vysvětluje chovatelka.
Lvi se musí pomalu otužovat. Až si projdou celý rok, tak budou bláznivé české počasí snášet dobře, ale zatím jsou citliví na ochlazení.
„Rozdíl teplot s nimi zacvičil. Byli zahlenění a měli rýmu. Ačkoliv jsme nechtěli, museli jsme jim nasadit antibiotika. Pak následovaly probiotika, aby se to zase srovnalo. Teď už je to dobrý,“ shrnuje otužování lvů Nová.
Proti nudě dostávají hračky
Aby se lvi nenudili, mají ve výběhu různé míče a občas jim chovatelé dávají papírové krabice.
„Dobrovolníci dělají z krabic a materiálů, který kočkám nevadí, třeba papírová zvířátka. Ty se jim umisťují do výběhů. Když je pustíte, tak v podstatě loví,“ usmívá se Nová.
Podstatnou část času tráví chovatelka pozorováním. „Předchází se tak problémům a případným nemocím. Když vidíte, že je samice v říji a chová se dobře a přívětivě, tak ji pustíte samce,“ dodává.
U šestileté Suchi by to bylo už na čase, aby měla mláďata, čím starší samice, tak může mít víc problémů. A když nezabřeznou samice včas, tak vznikají cysty a pak už nezabřezne vůbec.
„Když se v pavilonu pářili malajští tygři nebo leguáni v atriu, tak to naše lvy moc zajímalo. Doufám, že se inspirují a brzy budeme mít taky malá lvíčata. Ideální by bylo, kdyby obě zabřezly, aby byly spolu v porodnici a nemusely se od sebe zase oddělovat,“ zasnila se chovatelka.
