Můžete popsat, jak k útoku došlo?
V pátek večer jsme byli s přáteli venku. Šli jsme po náplavce, držel jsem se s partnerem za ruku. Naproti nám šla skupinka mladých kluků a začali mít nevybíravé poznámky typu „vy buzeranti zas*aný“. Jelikož, přiznávám, jsem byl posilněn alkoholem, nechtěl jsem si to nechat líbit, reagoval jsem na to slovně.
Ten konflikt pak gradoval, až se strhla bitka. On do mě strčil, já do něj. A už se to rozjelo. Bylo to chaotické a na detaily si nevzpomínám. V jednu chvíli mi lítaly pěsti do hlavy ze všech stran.
Mluvila jsem s mluvčí záchranné služby Janou Poštovou. Ta mi potvrdila, že vás museli ošetřit a převézt do nemocnice. Vašim přátelům se nic nestalo?
Přátelé to bohužel nešli nahlásit na policii. Mně je to opravdu silně nepříjemné. Nemyslím ani ty fyzické rány, ale to, že se něco podobného může přihodit. Opravdu jsem žil v domnění, že v naší republice v centru Prahy k ničemu takovému nemůže dojít. Byl jsem bohužel vyveden z omylu.
Určitě nejste první, komu se něco podobného stalo, bojí se to lidé nahlásit?
Lidé se bojí nebo to nepovažují za podstatné. Včera jsem to řešil s kamarády a oni mají podobnou zkušenost, někteří to byli hlásit. Ale setkali se s naprosto nehorázným přístupem ze strany policie, kdy útok bagatelizovala nebo jim naznačila, že je to jejich problém, že si za to mohou sami, že ukázali nějaký projev. Možná proto to lidé nenahlašují, protože si myslí, že je to zbytečné nebo že na ně někdo bude řvát.
Jaká je vaše zkušenost, když jste byl útok nahlásit?
V podstatě se mi to potvrdilo. Šel jsem na policii úplně domlácený a se zkrvavenou pusou. Nečekal jsem speciální zacházení, ale aspoň pochopení. Pan policista, kterému jsem se to snažil vysvětlit, mi kladl stále otázky. Byl jsem v šoku, nejsem žádná třasořitka, jsem poměrně silný člověk. Toto se mě docela dotklo a psychicky mě to položilo. Na některé otázky jsem nebyl schopen odpovědět tak přesně, jak si představoval. Začal na mě řvát „tak mi to řekněte, odpovězte“. Nečekáte takový přístup.
Jen se drželi s partnerem za ruku. V centru Prahy je zmlátili do krve |
Na co konkrétně se ptal, na co jste nedokázal odpovědět?
Ptal se na detaily útoku, kam to bylo, čím to bylo, kam přesně mě praštil pěstí. V tu chvíli jsem nebyl schopen odpovědět tak přesně. A on na mě začal křičet, zvyšoval hlas, což si myslím, že není v pořádku. Podle mě i takový přístup je důvod, proč lidé nechtějí hlásit útoky. Několik mých přátel se s podobným přístupem setkalo. Já jsem se setkal s tímto jedním policistou, ke kterému mám výhrady. Ale pak si případ převzala policistka, která byla velice chápavá a milá.
Ale ten prvotní kontakt byl špatný. Mělo by se o tom mluvit. Není normální, když někam přijdete v šoku, v posttraumatickém stresu, a policista se chová takto.
Řešil někdo z vašich přátel chování policistů dále?
Ne. Mají pocit, že mají svázané ruce. Nejvýznamnější orgán, který by měl chránit, tyto věci zlehčuje, bagatelizuje.
Víte, jak ty jednotlivé případy dopadly, vyšetřila je policie?
Detaily neznám. Upřímně si myslím, že těch útoků se odehrává více a nemluví se o nich. Po tom, co se teď stalo, mě dojímá, jak velká vlna podpory se vzedmula.
Chápu, že slovní přestřelka, kterou to začalo, nebyla klidná. Ale podstatné je, si říci, že pokud bychom se s partnerem nedrželi za ruce, tak by k něčemu takovému nedošlo. To je podstata problému. Kdybychom jen šli vedle sebe, tak by konflikt nevznikl.
Ale i když dojde k slovní potyčce, tak nikdy nikoho neatakuji fyzicky. Pokud jsem v nějaké slovní rozepři a komukoliv je něco nepříjemného, mám vždycky možnost odejít, či jak se říká lidově poslat ho do pr.... a jít pryč. Nikomu to nedává oprávnění vás napadnout.
Berete nyní váš případ tak, že otevře celospolečenskou diskuzi?
Doufám. Na rovinu říkám, že jsem to nečekal. Já jsem se včera akorát chtěl vylít na Facebooku a myslel jsem si, že možná pár lidí napíše slova podpory. Nyní ale věřím tomu, že by to mohlo otevřít diskuzi. Za tu jedničku, která mi byla vylomena, nejsem rád, ale je vidět, že to má smysl. Má to bolestný dopad, budu tři měsíce bez zubu, než se zahojí kost.
Jak už jste psal ve svém příspěvku na Facebooku, s přítelem se dál budete vodit za ruku. Nemáte obavu?
Nebudu se nechávat zastrašovat. Opravdu věřím, že jsme byli ve špatný čas na špatném místě. Ukazuje se, že většina naší společnosti, alespoň v mé sociální bublině, s tím nesouhlasí. Je to pro ně poměrně citlivé téma. Možná kvůli tomu, co vidíme v okolních zemích. Třeba v Polsku se takové útoky dějí zcela běžně a nikdo to tam neřeší. My si nemůžeme dovolit, aby se něco podobného dělo tady.
Spousta gayů vyrůstá s pocitem, že se narodili do světa, který je nechce a neumožňuje jim naplno odhalit svůj potenciál. Pokud umožníme, aby se podobné útoky stávaly, pak budeme žít ve stresu, že můžete být napaden jen kvůli tomu, kým jste, aniž byste cokoliv udělal. Proto je důležité, aby se o tom mluvilo a aby se to vyšetřilo a aby vznikly nějaké následky pro ty útočníky.
Pokud policie vyšetří váš případ a najde útočníky, pomohlo by vám, kdyby se vám omluvili?
Bylo by to hezké gesto, ale mě bohužel vzniká i finanční újma. Zub mě hodně štve, nebudu schopen nějakou dobu vykonávat svou práci. Chodím na jednání s klienty a musím nějak reprezentovat. Rozhodně omluva nevyváží tu újmu.