Rokokový klenot na Maltézském náměstí patří Japonsku

Japonská ambasáda skoro sto let sídlí v rokokovém paláci na Maltézském náměstí na Malé Straně. Šlechtické časy jsou mezi zdmi paláce stále patrné.

Jeden z rokokových klenotů mezi pražskými stavbami patří už necelých sto let japonskému císařství. Jde o palác Turbů na Maltézském náměstí v centru města, kde nyní sídlí japonská ambasáda. O vzniku domu neexistují žádné zprávy, podle publikace Umělecké památky Prahy se dům v 17. století nazýval U Černého Noha (gryfa) nebo také U Prachaře.

V 18. století ho koupil rytíř František Xaver Turba. Kvůli požáru se v 60. letech 18. století předělával celý dům a podle návrhu architekta Josefa Jägera vznikl rokokový palác. Šlechtic Turba si však nové stavby příliš neužil, protože ještě ke konci století musel palác prodat.

Až do 20. století se jeho podoba příliš neměnila, na rozdíl od okolní zástavby. Určitých úprav se dočkal až v roce 1923, kdy byly interiéry domu přizpůsobeny potřebám japonského velvyslanectví.

Jelikož jde o národní památku, zůstala paláci historická podoba do dnešních dnů. 

„V domě nejsou úplně vhodné prostory pro kanceláře,“ říká k jeho podobě japonský velvyslanec v Praze Kaoru Šimazaki s dodatkem, že to však kompenzuje lokalita, kde se ambasáda nachází. V centru Malé Strany.

Návštěva na ambasádě

Seriál MF DNES přináší exkluzivní pohled do prostor ambasád v Praze, kam se běžně veřejnost nedostane. Každou středu a sobotu představí zákoutí jednoho z velvyslanectví i samotného velvyslance. 

Předchozí díly:

• Indonéská ambasáda sídlí v prvorepublikové vile, vchod chrání mytický pták
• Lobkovický palác skrývá tisíce německých vzpomínek
• Buquoyský palác francouzské ambasády navštívil před revolucí i Havel

Interiéry budovy stále připomínají palác. Návštěvníka zaujme už jen po pár krocích ve velvyslanectví místnost s přepážkami, cestou po schodišti do vyšších pater lze narazit na sochu dívky z roku 1871 pocházející údajně z italského Milána.

V salonku před kanceláří velvyslance je pak na stolku umístěna japonská váza a je tam vidět i místo pro krb. V samotné kanceláři ambasadora lze zase spatřit kupříkladu tradiční vějíř. Sám Šimazaki má svou pracovnu nejradši z celé budovy. „Mám rád evropský styl, v němž je zařízena. Je tu příjemná atmosféra, kterou doplňuje mnoho krásných věcí, například lustr,“ popisuje velvyslanec Šimazaki. S kulturou země vycházejícího slunce se mohou podle něj zájemci seznámit v Japonském informačním a kulturním centru, které je v Praze kousek od ambasády.

Japonský velvyslanec Kaoru Šimazaki

Velvyslanec Kaoru Šimazaki je fanouškem klasiky. (11. 7. 2018)

Roky strávil jako diplomat v Německu, teď už je několik let Kaoru Šimazaki velvyslancem Japonska v České republice. A Prahu si jakožto milovník vážné hudby užívá.

V Praze je mnoho podniků, které podávají japonské jídlo. Máte nějaký oblíbený?
Jsou tu dvě velmi dobré japonské restaurace. Jednou je Mash Hana kousek od izraelské a španělské ambasády. A Katsura v Hotelu Diplomat.

Chodíte tam, když vám chybí vlast?
Občas vyrážím za japonskou kulturou a jídlem, ale steskem po Japonsku naštěstí netrpím. Žiji tu s manželkou a na ambasádě je skvělý kolektiv. Pracují tu Japonci i Češi. Jinak pokud se chcete víc seznámit s Japonskem, doporučuji vám Japonské informační a kulturní centrum, je kousek od ambasády.

Co vás zaujalo na japonské ambasádě, když jste ji poprvé spatřil?
Budova není příliš velká. Jde o bývalý palác postavený v roce 1768, takže v domě nejsou úplně vhodné prostory pro kanceláře. Nutno dodat, že jsme na jednom z nejhezčích míst ve městě. V centru Malé Strany. Užívám si, jak dům vypadá.

Kam v Praze chodíte ve volném čase?
Rád chodím do parků. Na Letnou, do obory Hvězda nebo do Divoké Šárky. Je jich tu mnoho. Mezi mé oblíbené lokality patří také japonská zahrada v botanické zahradě v Troji. Plánuje se její renovace, kterou podpoří město Kjóto a na níž se budou podílet japonští experti. Celý proces by měl trvat dva až tři roky. Cílem je přizpůsobit zahradu tradičnímu japonskému pojetí.

Také prý máte rád hudbu.
Zbožňuji hudbu. Kromě jejího poslechu sám hraji na flétnu. Je to můj koníček. Hrál jsem třeba u příležitosti setkání Česko-japonské společnosti a pro japonskou komunitu v Praze. Mohl jsem si zahrát s výbornými českými hudebníky.

Jak umíte česky?
Stále se učím. Čeština je velmi komplikovaný jazyk. Jen jedno mé já je na něj málo. Ale už umím spojení jako (přechází do češtiny) Dobrý den, Jak se máte?, Jmenuji se Šimazaki.