Byla ta výměna opravdu nutná?
Věřte, že byla. S bývalými kolegy jsem zkoušela různé způsoby komunikace, dohod, domluv. Ale pokud se v úterý domluvíte, že materiál na radě projde, a ve čtvrtek je všechno jinak, zjistíte, že taková práce není možná. Navíc do toho ne zcela pozitivně vstoupily parlamentní volby. Kolegové z koaličních stran měli pocit, že se musí vymezovat i na kraji, a komunální práce šla tak trochu bokem.
Šlo tedy o politickou záležitost?
Určitě ano. Musím říct, že jsem dlouho váhala. Rozhodlo, že jsem šla na kraj dělat komunální politiku, ne politiku obecně, to jsem mohla zůstat v parlamentu. Chtěla jsem kraj posunout. Pánové kolegové to ne úplně pochopili, a tak jsme se dohodli na cestě, která je schůdná a bude kraji prospěšná. A já jsem přesvědčená, že je to za ten poslední rok vidět. Neříkám, že nemáme nyní spory v koalici, máme. Nevymezuji se ani nalevo, ani napravo, nicméně některé názory mi ne zcela sedí. Musíme si tedy sednout ke stolu a říct si, že toto je kompromis a zda jsme schopni ho přijmout. A to funguje, v předchozí koalici to nefungovalo.
Udělala jste kompromis třeba v případě žákovského jízdného?
Samozřejmě je to kompromis, je to dohoda. Hledáme způsob, aby to bylo pohodlné pro naše občany. V okamžiku, kdy nám stát dává tři čtvrtiny a my jednu, je to pro kraj cesta. Vzhledem k tomu, že stárne populace, stěhují se k nám mladí a chceme mít maximální obsazenost škol, tak to účel určitě plní.
Někteří voliči to vnímali tak, že jste dala šanci poraženým...
Mám jiný názor. Hnutí ANO vyhrálo krajské volby, a jak se říká, vítěz staví koalici. Snažila jsem se o širokou koalici s vidinou, že to bude fungovat. Realita byla jiná, a po roce jsem to mohla vzdát a říct: dělejte si to, jak chcete, jdu od toho. Na to jsem ale moc velký bojovník, abych to vzdala a nevyzkoušela variantu, která vede k cíli, jehož chci dosáhnout. A to je, aby se zlepšil život ve středních Čechách.
Diskuse s opozicí na zastupitelstvech jsou ovšem vyhrocené...
Někdy už to nevydržím a snažím se to usměrnit. Ale musím říct, že to není postoj celé opozice, jde o jednotlivce, kteří často vykřikují věci, které jsou nesmyslné. Je pak na klubech, jak se k tomu postaví.
Třeba ohledně auditu v Krajské správě a údržbě silnic (KSÚS)?
Pro nás je to ukončené. Protože audit byl hloubkový. Používání termínu forenzní audit? My jsme na něj byli připraveni v okamžiku, kdy by provedený audit ukázal na základní nedostatky, kdy je porušován zákon, pravidla. Nic takového zjištěno nebylo, takže není důvod pro forenzní audit. V tuto chvíli už je to jenom politikum. Mrzí mě to, protože musím smeknout před všemi pracovníky KSÚS, neboť dva roky poslouchají, že kradou. A oni přesto fungují čím dál tím lépe, i díky nim se podařilo registrovat více než 80 projektů v regionálním operačním programu (IROP). Správa silnic funguje, jak by měla, a je pod neustálou kontrolou.
V čem je kraj po dvou letech dál?
Musím říct, že pro mě ty dva roky byly plné poučení i o mezilidských vztazích. Jsem za to velmi vděčná. Druhý rok byl pak ve znamení spíše klidového režimu v tom smyslu, že ustaly hádky mezi koaličními partnery. Můžeme se tak nyní více věnovat společné práci pro kraj, což vítám a myslím, že se za poslední rok spousta věcí posunula.
V prvním roce se neposouvaly?
Posouvaly, ale z mého hlediska velmi pomalu. Hádali jsme se mezi sebou a to vždy naruší práci v koalici. V mnoha věcech se v současnosti pokračuje a spoustu dalších jsme udělali zcela nových.
Co konkrétně máte na mysli?
Za velký úspěch, a zdálo se to jako neřešitelný problém, považuji, že se nám v krátké době u kotlíkových dotací podařilo přejít na elektronickou evidenci. Byť to vypadá v tom velkém objemu peněz, který spravujeme, jako méně významné. Doba zpracování žádostí se zkrátila o polovinu. Trošku mě překvapuje, že se to nedařilo v prvním roce, kdy nám před úřadem stály fronty. Bylo to nedůstojné. Nyní víme, že náš systém funguje, a proto jsme se jako jeden z prvních regionů mohli přihlásit do další výzvy a 1. června ji spustíme. Pak jsou věci, které navenek tolik vidět nejsou, ale pro mne jsou důležité. Mám na mysli třeba mobilizaci zaměstnanců krajského úřadu. Troufám si tvrdit, že atmosféra se za dva uplynulé roky zlepšila. Úřad vedeme směrem k otevřenosti k občanům a transparentnost se zvýšila víc, než jsme slibovali. Avizovali jsme zveřejňovat zakázky nad 200 tisíc, v současnosti už je to nad 100 tisíc.
Vyjíždíte do regionů, vnímají změny také obyvatelé kraje?
Vždycky jsem připravená, že dostanu nálož. Ale většinou bývá odezva pozitivní, vědí, že úředníci s nimi lépe komunikují. Protože už mám zkušenost, co je trápí, beru si s sebou zástupce příslušného odboru. Pokud pak mají konkrétní požadavky, jsme schopni je na místě řešit. Většinou se problémy obyvatel shodují s naší prioritou, tedy dopravou. Všude se ptají na stav silnic a integraci. Ta pokračuje ve spolupráci s pražským magistrátem.
S nímž řešíte i Pražský okruh...
Na Pražském okruhu už jsme svoji práci odvedli. Praha a Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) nyní budou vykupovat pozemky a my se budeme věnovat svým stavbám, aby pak návaznost klapla. Pokud bude potřeba, jsme připraveni pomoct, ale nyní je to na politickém vyjednávání pana primátora Hřiba s těmi kverulanty, kteří se staví proti a snaží se posouvat trasu jinam. Z našeho pohledu už žádné posunutí není smysluplné. Kromě okruhu k tomu samozřejmě patří i nedokončené dálnice, pro mě je to velmi důležité. Jde o D3, kde pomáháme s přípravnými stavbami, a také D4 a D6. Dokud tento systém nebude hotový, neuleví se ani nám, ani Praze a ani jižním Čechám.
S Prahou ale není vše ideální…
Uvidíme, jaké budou naše vzájemné vztahy. Po tiskovce, na níž jsme vyjádřili nesouhlas se stavbou nemocnice na hranici kraje, mi pan primátor volal, že jsme si možná nerozuměli. Řekla jsem mu, že trvám na tom, že pokud by k něčemu takovému došlo, musí být Středočeský kraj součástí týmu. Abychom se k tomu mohli vyjádřit a spočítat si dopady na krajské nemocnice. Znamená to ohrožení Mladé Boleslavi, potažmo i Kladna a Kolína. Totéž jsem psala i panu premiérovi. Musím hájit zájmy kraje, protože chci, aby peníze, jež dáváme do nemocnic, byly dobře vynaložené.
Bez Prahy to nicméně nejde, že?
Nejde jen o domluvy s magistrátem. Region je složitý dopravně, právě tím, že Praha je uprostřed, že počet obyvatel roste a žije v něm řada lidí, kteří se narodili jinde. A jsme metropolitní oblastí, máme mnoho Pražanů, kteří v kraji žijí, ale mají trvalé bydliště v Praze. Tím se dostávám k problému rozpočtového určení daní (RUD), které je řadu let neměnné, a nám naopak s počtem obyvatel rostou nároky nejen na dopravu, ale hlavně ve zdravotnictví a sociálních službách. Budeme-li všichni zdrávi a budeme-li obhajovat mandát, budou sociální služby jednou z priorit pro další volební období.
Kraj má rekordní rozpočet 27 miliard korun, jak s ním naložíte?
Chceme hodně investovat, třeba právě do dopravy. Je to ale nutné nastavit tak, a to i s ŘSD, abychom nezavřeli všechny objízdné trasy. Krajské silnice jsou zanedbané a je na nich dluh, který odhadujeme asi na 80 miliard korun. Chtěli bychom, a postupně se to daří, do silniční dopravy investovat kolem pěti miliard ročně. V ideálním stavu pět až osm. Z IROP máme zaregistrováno 85 projektů za 5,9 miliardy korun, kde už jsou vytipované velkoplošné úseky. Ty jsou drahé, a chceme proto spoluúčast. Úplně ideální ještě není koordinace staveb se starosty. Snažíme se připravit opravy tak, abychom nezavřeli celou cestu. Nadále proto plánujeme pravidelná setkávání.
A jak to bude letos?
Investice budou nadále prioritou A nepůjde jen o silnice, ale právě také o nemocnice a školy. Budeme například stavět dvě nové tělocvičny v Říčanech a Benešově. To jsou velmi nákladné projekty.
Když už jsme u vzdělání, daří se propojit učňovské školství s firmami?
Je to strategická věc, která začíná fungovat. Vytvořili jsme pod radním pod školství pracovní skupinu, v níž jsou zástupci jak hospodářské komory tak asociace malých středních podnikatelů, zástupci odborů i politických klubů. Jejich úkolem je vytvořit plán, jak budeme zacházet se středním školstvím. Chci strategii projednat napříč politickým spektrem, aby se o ní hlasovalo na zastupitelstvu. Aby se v ní pokračovalo i pro případ, že my už tady nebudeme. Nelze to udělat ze dne na den. Měla by být hotová do konce roku. Musíme si připravit síť tak, aby co nejvíc absolventů zůstávalo v kraji.
Čeká vás narození potomka, jak to ovlivní vaši práci?
Mám v plánu vrátit se hned po šestinedělí. Nepovažuji to za nic odvážného, protože na Západě je to normální. Musím poznamenat, že kdyby mi to stát nenařizoval, tak těch šest neděl asi doma nevydržím. Není to moje první mateřství, i s prvním dítětem jsem chodila do práce. Pokud mi to zdravotní stav můj i miminka dovolí, neplánuji odchod na mateřskou.
Kdo vás bude zastupovat?
Podle usnesení zastupitelstva, které jsme přijali, to bude náměstek Miloš Petera. Má moji důvěru. A přiznám se, že pokud budu jen trochu schopná, na rady jezdit budu.
Nelitujete zpětně odchodu ze Sněmovny?
Rozhodla jsem se, že kraj je veliký a potřebuje zkonsolidovat. Kraj pro mě byl priorita, a v okamžiku, kdy jsem se stala hejtmankou, bylo jasno. Mám na čtyři roky svůj úkol v kraji a musím ho splnit. V tu chvíli pro mě Sněmovna ztratila důležitost, co bude za dva roky, uvidíme. Ráda bych vítězství obhájila, abychom dotáhli, co jsme začali.
Je rozdíl mezi krajem a Sněmovnou?
Velký. A je to jeden z důvodů, proč jsem do kraje šla. Jsem bývalá starostka a jsem zvyklá sledovat, jak se obec mění. Ve Sněmovně je to jiné, měla jsem ale štěstí, že mě hnutí vyslalo do vysoké funkce. Přičichla jsem tak například k diplomacii. Sněmovna mě také naučila sebeovládání, některé věci nedávat příliš najevo. A jistota v jednacím řádu, který je ve Sněmovně mnohem složitější, je obrovská devíza.
Jaký by měl být kraj za dva roky?
Chtěla bych kraj, kde se po silnicích dobře jezdí. Přála bych si také, aby Středočeši ještě víc cítili vztah k regionu. To, co mají Jihočeši nebo Moravskoslezský kraj, u nás chybí, protože jsme metropolitní kraj. Lidé u nás neustále migrují, na druhou stranu si střední Čechy zachovaly venkovský ráz. Rovněž bych si přála kraj, který je vnímán jako centrum nových technologií. Proto máme inovační centrum.
