Obhajoba a odsouzený v žádosti o nový proces navrhovali rekonstrukci činu, vyšetřovací pokus a výslechy svědků. Soudní senát to odmítl.
„Soud nemohl rozhodnout jinak, než rozhodl. Pro obnovu řízení nejsou splněny zákonné podmínky. Všechny důkazy, navržené odsouzeným, byly již provedeny,“ zdůvodnila své rozhodnutí předsedkyně senátu Alexandra Chrdleová.
Kauza je jedním z nejspletitějších případů, které vyšetřovatelé a justice ve středních Čechách v posledních letech řešili.
„My nejen nevíme, kdo vraždu ženy spáchal, my dokonce ani nevíme, zda šlo opravdu o vraždu. Je to speciální případ. Musíme dát odsouzenému novou šanci,“ argumentoval advokát Pavel Bezouška.
„Nebyla provedena rekonstrukce činu, nikdo, ani vyšetřovatelé neví, jak to na místě činu probíhalo a vypadalo. Z toho by vyplynulo, že jsem se nemohl nacházet tam, kde se to stalo,“ řekl odsouzený Jiří Partík.
Sám požadoval vyslechnout několik příbuzných včetně synovce, kterému tehdy bylo necelých devět let.
„Návrh odsouzeného neobsahuje nové skutečnosti. Jedná se pouze o polemiku se stávajícími důkazy,“ shrnul však své stanovisko státní zástupce Tomáš Milec.
Nejdřív matka, poté kamarád
Partíkova matka zemřela po zásahu z upravené malorážné pistole do hlavy v polovině listopadu 2002 v domě v Brandýse nad Labem východně od Prahy. Tehdy vyšetřovatelé Partíka vyslýchali, smrt pětapadesátileté ženy ale nakonec uzavřeli jako sebevraždu.
O pět let později kriminalisté vyslýchali Partíka znovu, a opět kvůli zastřelenému člověku. Tentokrát po výstřelu do hlavy ze samonabíjecí pistole ráže 8 mm zemřel jeho kamarád.
Vyšetřovatelé tentokrát již Partíka obvinili z vraždy. A během vyšetřování případu se začali znovu zabývat kauzou smrti jeho matky.
Souviselo to také s tím, že v tomto roce policisté utrpěli blamáž v souvislosti s kauzou manželů Stodolových, jejichž několik vražd uzavřeli jako nešťastnou náhodu či sebevraždu. Kvůli tomu se prověřovala řada jiných starších kauz, uzavřených jako nehody či sebevraždy.
Soud Partíka uznal vinným až napodruhé
Smrtí Partíkovy matky z roku 2002 se před takřka osmi lety začal zabývat Krajský soud v Praze.
„Matku na svědomí nemám,“ zaklínal se Partík u soudu. Podle obhajoby se žena již dříve pokusila odejít dobrovolně ze světa.
Partíka tehdy soud obžaloby zprostil. Jenže státní zástupce rozhodnutí napadl a začalo nové jednání.
Soud znovu zhodnotil všechny důkazy, včetně expertíz Kriminalistického ústavu v Praze a výslechů řady dalších znalců a svědků, a padl první trest - 14 let za vraždu z roku 2002.
Poté soud v dalším procesu Partíka uznal vinným také z druhé vraždy, rozsudek zněl na 17 roků. Podle znění starého trestního zákona šlo o trest výjimečný.
O vině není pochyb, konstatoval vrchní soud
Proti verdiktu se před šesti lety obžalovaný ihned odvolal k Vrchnímu soudu v Praze. A ani zde neuspěl.
„Z provedeného dokazování vyplynulo, že skutky, které jsou mu kladeny za vinu, opravdu spáchal,“ zdůvodnil tehdy předseda senátu Vrchního soudu v Praze Jiří Lněnička.
„Svou matku jsem nezabil,“ tvrdil i tehdy Partík. K druhému případu se však v zásadě doznal, popřel však, že by šlo o vraždu. Spíše podle něj šlo o souhru nešťastných náhod, které vyplynuly ze společné mocné konzumace alkoholu.
Do souhrnného trestu 17 let soudy zahrnuly také Partíkovy dva předchozí prohřešky proti trestnímu zákonu. Okresní soudy v Nymburku a Praze-východ ho potrestaly kvůli deliktům spojeným s drogami a řízením pod vlivem alkoholu.
Žádost o obnovu řízení tak byla poslední možnost, která Partíkovi po vyčerpání všech řádných i mimořádných opravných prostředků zbývala.
