Dospívající, ale také mnozí dospělí, mají i v dnešní době pocit, že člověk s duševní nemocí musí být v životě neúspěšný, že nemá šanci mít rodinu, že to musí být podivín z Bohnic.
Právě mýty panující kolem deprese a dalších psychických nemocí chce zbořit šestice psycholožek a vědkyň s osvětovou kampaní Nevypusť duši, kterou začala před rokem šířit na Facebooku a nyní s ní objíždí pražské školy.
„Nejvíc nových psychiatrických diagnóz se objeví mezi desátým a pětadvacátým rokem života, proto se zaměřujeme především na tuto věkovou kategorii,“ vysvětluje hlavní koordinátorka kampaně, pětadvacetiletá Marie Salomonová.
Sama ve třinácti začala trpět depresemi a ze svého příběhu čerpá i v kampani. „Nemohla jsem spát, dříve oblíbené věci mi najednou přestaly dělat radost,“ popisuje první příznaky.
Už těch je dobré si všímat, pokud trvají déle než čtrnáct dní. „To nejhorší, co může okolí mladého člověka s depresí udělat, je mávnout rukou, že je v pubertě a časem ho to přejde, i když i tak to samozřejmě může být,“ říká mladá neurovědkyně s tím, že kromě nepochopení rodiny je velkým problémem také nedostatek krizových center pro mladé pacienty.
„Psychologické ambulance po republice sice jsou, ale děti se tam nedostanou, protože jim to musí schválit rodiče nebo protože samy ani pořádně nevědí, co jim je. Navíc dospělý si na takové věci vezme v práci volno, ale dítě si omluvenku nenapíše,“ podotýká Salomonová.
Dodává, že jakkoliv skvěle v Česku fungují tísňové linky, dlouhodobě pomoci nedokážou. Mnohdy podle ní nepomohou ani školní psychologové, ke kterým se děti bojí jít nebo ani netuší, že ve škole jsou. I to chce změnit kampaň s fialovým balonkem ve znaku. Fialová je totiž celosvětově symbolem duševního zdraví.
Duševní očista je základ
Cílem šesti mladých žen je prolomit tabu, které podle jejich mínění v české společnosti stále panuje. „Lidé s celým oddělením v práci řeší, že jdou na kolonoskopii, ale že jdou k psychologovi, to si nechají pro sebe,“ srovnává koordinátorka.
V rámci kampaně se zatím uskutečnily tři workshopy, jeden na Gymnáziu Jana Keplera a dva ve škole Open Gate v Babicích u Prahy. Organizátorky říkají, že zájemců mezi školami přibývá a o radu jim píšou i sami studenti.
Sedm zásad zdravé psychohygieny1. Pamatuj na svou pohodu – ujisti se, že máš dostatek spánku, čerstvého vzduchu a vyvážené stravy. 2. Pohybuj se – najdi si fyzickou aktivitu, která tě baví a po které je ti dobře. 3. Udělej si čas na své myšlenky a pocity – každý den na nějakou dobu vypni počítač, telefon a televizi. 4. Buď součástí skupiny – věnuj svůj čas lidem, se kterými je ti dobře. 5. Měj realistická očekávání od svých nálad – všichni máme někdy špatnou náladu, ale pokud ji máš několik týdnů v kuse, vyhledej pomoc. 6. Nastav si dosažitelné cíle – zvol si cíle, které tě motivují, ale nepohlcují. 7. Buď na sebe hodný – pokud jsi v těžké situaci, dýchej zhluboka a zkus k sobě mluvit tak, jako bys mluvil k dobrému příteli. Zdroj: Nevypusť duši, z. s. |
„Chceme zažádat o grant, protože zatím jsme bez prostředků. Plánujeme nabrat a vyškolit dobrovolníky a školit i učitele, aby zařazovali péči o duševní zdraví do výuky,“ říká Salomonová. Druhým cílem kampaně je totiž kromě osvěty také prevence.
„Ptáme se dětí, co dělají pro to, aby byly v pohodě. Na konci nám vyjde, že spí, zdravě jedí a sportují, což jsou tři základy psychohygieny,“ říká s tím, že především jde o pravidelný režim a o to najít si činnost, která člověku dělá radost. Pokud je to sledování seriálu, i to je prý dobře. Nutit se do sportu totiž ničemu neprospěje.
Vypnout alespoň na pár hodin počítač a odložit telefon by mělo být součástí každého dne. „Jednou ze zásad je, že když člověku není dobře, měl by k sobě mluvit jako k dobrému příteli. Když se vám něco nepovede, řeknete si ‚to jsem ale blbec‘. Tím si však nepomůžeme. Měli bychom se naučit být na sebe hodní. Zní to zvláštně, ale je to docela těžké,“ míní vědkyně.
Na Facebooku jsou jen úspěchy
Kromě neustálého zírání do obrazovky kampaň upozorňuje ještě na jednu z pastí dnešního světa – stres. Mladí lidé podle Salomonové na workshopech přiznávají, že se cítí pod obrovským tlakem rodičů, školy i sebe samých.
„Učíme je, jak na sebe nebýt tak tvrdý a že jeden neúspěch neznamená, že selhali. Na Facebooku vidí, jak se mají všichni ostatní skvěle. Jenže to není skutečné, na Facebook si dáváme jen pozitivní věci.
Proto účastníkům workshopu na příkladu životopisu neúspěchů ukazujeme, že i velmi úspěšní lidé mají za sebou věci, které se jim nepovedly,“ upozorňuje Salomonová na nebezpečí doby, která lidi nutí především k co nejlepšímu výkonu.
Vystresovaní studenti pak údajně mají pocit, že těžce vydřené úspěchy nejsou jejich, ale rodičů a učitelů. A čím jsou starší, tím důvody pro špatnou náladu přibývají – výsledky na vysoké škole, problém najít po škole dobrou práci, vdavky vrstevníků.
Dalším zase hrozí další diagnóza – syndrom vyhoření. Začíná stejně jako deprese. Člověku se nic nechce a to, co ho dříve těšilo, ho nezajímá. „To se stává především u velkých firem. I tam chceme začít chodit,“ plánuje mladá neurovědkyně.
