Když se v Klecanech na Praze-východ kopne do země, je nanejvýš pravděpodobné, že u toho budou chtít být archeologové. Toto městečko je totiž společně se sousedními Zdiby vyhlášenou archeologickou lokalitou. V minulosti tam proběhla už řada archeologických výzkumů a právě teď se v Klecanech dokončuje možná ten nejzajímavější.
Během zemních příprav na stavbu několika rodinných dvojdomků tam na poli v ulici Čsl. armády archeologové objevili pozůstatky několika dávných sídlišť. V místech, kde mají brzy stát novostavby, už v minulosti bydleli lidé starší doby železné z takzvané halštatské doby (800–500 let před n. l. – pozn. red.). Následně pak Germáni a Slovani.
„Dalo se předpokládat, že zde něco bude, protože nedaleko na kraji Zdib probíhal také výzkum naleziště z doby římské,“ říká Martin Macháček, terénní technik Ústavu archeologické památkové péče středních Čech (UAPPSC), který vykopávky v Klecanech provádí. To potvrzuje i starosta Klecan Daniel Dvořák: „Myslím si, že to v této lokalitě byla jen otázka času.“
Archeologové na staveništi našli tisíce úlomků staré keramiky a zvířecích kostí. „Bylo toho opravdu hodně,“ dodává Macháček. Největší překvapení ovšem přišlo až před koncem výzkumu, to když se během skrývky ornice pod jedním z budoucích domů v tmavé takzvané kulturní vrstvě (zemina vzniklá letitým působením člověka – pozn. red.) vyjevil červený kruh propálené mazanice. Při následném postupném odkrývání pracovníci archeologického ústavu zjistili, že jde o velkou hliněnou pec.
„Ze začátku se to jevilo jako malá pícka, ale při postupném odkopávání nám z toho vzešla obrovská pec. Za dvacet let své praxe vidím tento typ pece poprvé. Dalo by se říci, že jde o unikát,“ uvádí Lucia Mattiello, vedoucí archeologického průzkumu UAPPSC.
Pec užívali Germáni. Ale k čemu?
Podle Lucie Mattiello pochází pec z 1. až 4. století našeho letopočtu z doby římské, kdy oblast byla osídlena převážně Germány.
„V peci jsme nalezli pro ně typickou keramiku,“ vysvětluje Mattiello a pokračuje: „Její funkce je nyní předmětem bádání. Z pece jsme vzali maximum možných vzorků, které budeme dále analyzovat a na základě těchto analýz a analogií ze zahraničních výzkumů pak dokážeme určit, k čemu sloužila. Je možné, že to byla pec na pálení keramiky, kterých se u nás dochovalo strašně málo, nebo to byla například udírna.“ Podle velikosti pece lze soudit, že nebyla jen domácí, ale sloužila celé osadě.
Větší část práce teď mají archeologové před sebou. Z nálezů musí udělat výbrusy a analýzy. „Budeme dělat například makrozbytkové analýzy, z nichž se pozná, zda tam nejsou například nějaká obilná zrna nebo zbytky jiného organického materiálu, třeba masa,“ přibližuje Lucia Mattiello.
Kromě toho se budou dělat i teplotní analýzy, které určí, jaké teploty na pec působily. Ty pak napovědí, k čemu mohla sloužit.
Archeologové se nakonec neostýchali ani pec zčásti rozřezat. Vzhledem k tomu, že by její přenesení bylo technicky velmi komplikované, a tím i finančně nákladné, rozhodli se ji ponechat na místě. V budoucnu tedy nad ní vyroste nový dům.
„Pořídili jsme alespoň její 3D fotografie a také máme řadu poznatků o ní. To je tedy to, co nám po ní zůstane,“ říká Mattiello.
Sídliště několika kultur
Kromě pece, která se stala zlatým hřebem výzkumu, nalezli archeologové na nyní zkoumané lokalitě v Klecanech četné zbytky lidských sídel, zejména Germánů ze starší doby římské a následně pak Slovanů.
„Nejběžnější stopou jsou střípky rozbitých keramických nádob. Tehdy sice lidé nejčastěji používali nádoby a nástroje dřevěné, ale z nich se samozřejmě nic nedochovalo,“ vysvětluje archeoložka Mattiello.
Nalezené střepy rozbitých nádob, ale třeba i zvířecí kosti jsou vlastně staré vyhozené odpadky. Archeology v Klecanech však potěšily i nálezy celých keramických nádob z doby římské a potom z období časných Slovanů.
V době římské, tedy v 1.–4. století našeho letopočtu, stály podle Lucie Mattiello ve zkoumané lokalitě stavby převážně germánského osídlení, které byly většinou nadzemní, a po kůlech, které byly jejich stěžejní konstrukcí, tu dodnes v zemi zůstaly takzvané kůlové jámy. „Sloupy byly opleteny proutím a omazány mazanicí. Domy pak někdy byly dokonce natřeny na bílo vápennou omítkou. Střechy bývaly doškové, tedy ze slámy,“ popisuje Mattiello. Kromě obytných domů byla v místě i hospodářská stavení a ohrady na dobytek.
Z doby Slovanů archeologové našli minimálně jednu časně slovanskou stavbu zhruba z poloviny 6. do poloviny 7. století n. l. „Byla to polozemnice zahloubená asi tak metr do země. Její součástí byla i malá pec a celkově to bylo obydlí neuvěřitelně miniaturní, zhruba 2 metry na 2,5 metru,“ vypočítává vedoucí průzkumu Lucia Mattiello.