Autoři Renata a Vratislav Košťálovi už roky objíždějí kraj a mapují známá i neznámá historická sídla. Zatím dali dohromady 56 zámků, tvrzí a hradů, které dosud slouží nějakému účelu - ať už jako soukromé rezidence, reprezentační prostory či ústavy.
Nechtěli ale vytvořit klasického průvodce. "Objekty jsme kromě aktuálních fotografií doplnili třeba pověstmi, jež se váží k danému místu. Spolupracovali jsme také s majiteli, kteří často přispěli svými fotografiemi nebo vzpomínkami," říká Vratislav Košťál.
Zároveň u každého sídla autoři popisují i zajímavosti z okolí, které by si výletník neměl nechat ujít.
Tak například u málo známého, původně renesančního zámku Smečno na Kladensku mohou milovníci vojenské historie navštívit bunkr patřící k meziválečnému opevnění. "Němci za války bunkry likvidovali, zkoušeli na nich své zbraně. Zůstal jen proto, že stál blízko zámecké zdi. Nyní je v něm muzeum," popisuje Košťál.
Samotný zámek Smečno nyní slouží jako domov pro seniory. Návštěvníci mohou na nádvoří a do rozlehlého udržovaného parku.
Další dva bunkry jsou v Sazené na Kladensku. Ve zdejším zámku, jenž za druhé světové války zpustl a částečně vyhořel, nyní sídlí obecní úřad. Jeden z bunkrů vůbec jako bunkr nevypadá - ačkoli je z betonu, má střechu, okna a je zamaskovaný do vesnické zástavby. Druhý postavili do patra barokního mlýna. "Stojí na pětimetrovém sloupu uprostřed budovy," říká Košťál.
Zámek Leontýn pojmenoval po své ženě
Západní část Středočeského kraje, které se kniha věnuje, má podle Košťálů výhodu, že byla vždy panovnickým hvozdem českých králů. "Šlo o lovecký revír panovníků, ale i prezidentů. Příroda je zde krásná, včetně Českého krasu," říká spoluautor knihy.
Právě uprostřed hlubokých křivoklátských lesů stojí zapadlý lovecký zámeček Leontýn - další sídlo, kterému se kniha věnuje.
"Je přestavěný ve stylu windsorské gotiky a podobá se tak jihočeské Hluboké. Nyní slouží jako sociální zařízení, ale v kapli se konají svatby," podotýká Košťál. Leontýnem ho nazval jeden z původních majitelů z rodu Fürstenberků, jméno mu dal po své ženě.
Knihu pokřtil jeden z majitelů sídel zmíněných v publikaci, Karel Schwarzenberg. Před půl rokem vyšel první díl věnovaný Mělnicku, Nymbursku a Mladoboleslavsku.
