Chodí v zeleném a zdi jeho pracovny zdobí vycpané hlavy ulovených zvířat, ale kromě lovecké pušky a dalekohledu si do rukou často bere také tužku, vodovky a tuš. Hajný Petr Slaba nevládne jen lesu, ale i kreslenému humoru. A inspiraci nachází hlavně mezi stromy a divokou zvěří.
Obstojně kreslit zvířátka prý začal již v útlém dětství a pozdějšími vtipy bavil kamarády, ale do tisku svou tvorbu poslal až po revoluci. „První vtip mi otiskl dnes již zaniklý časopis Tramp. Byl o trampské plivatizaci. Na obrázku byli trampové plivající do ohně,“ vzpomíná.
V 90. letech začal publikovat v kultovním humoristickém časopisu Trnky brnky. Jeho obrázky postupně bavily čtenáře i dalších časopisů a novin.
„Celkem jsem kreslil do více než třiceti periodik, ale většinu z nich jsem postupně opustil, stejně jako řada dalších autorů.
Časopisy za naše kresby přestaly platit, a i když to pro mě nikdy nebyla obživa, jen koníček a přivýdělek, za těchto podmínek to dál nešlo,“ vysvětluje.
Vzdát se lesa? Nikdy
Ze svého koníčka Slaba obživu nikdy neudělal, prostě nechtěl. „V době, kdy jsem pracoval pro televizi Nova, se z toho sice stal hodně slušný přivýdělek, ale lesa bych se kvůli tomu nikdy nevzdal. Jsem jím již doslova postižený.“
A není divu, provází jej takřka celým životem. K myslivosti a přírodě jej přivedl jeho otec, jenž býval myslivcem a mysliveckým hospodářem. „Byl to také on, kdo mě učil malovat, protože sám též kdysi jen pro sebe maloval, takže oba dva zájmy mi vlastně dal do vínku on.“
Petr SlabaNarodil se v roce 1967 v Praze. Po vyučení pracoval v lesích jako dřevorubec, lesník a hajný. Po roce 1989 začal publikovat svůj kreslený humor. Jeho aktuální tvorba je k vidění zejména v měsíčníku Myslivost. Na léto s dalšími kreslíři z regionu připravuje výstavu na hradě Houska. V rámci myslivosti loni založil iniciativu Zachraňme srnčata. S ní bojuje o posunutí termínu senoseče, jež každoročně bere život velkému množství mladých srnek. |
Slabovým nejoblíbenějším zvířetem je divočák, a je to poznat. Má jej v logu a dominantní místo mu dává i ve své tvorbě - v té humorné i klasické. Poznat by se v ní mohli hlavně divočáci z Kokořínska, tam je hajný Slaba totiž doma.
„Ještě před revolucí jsem se za prací z Prahy přestěhoval do Želíz, kde jsem strávil dvaadvacet let a dodnes tam mám trvalé bydliště. Posledních pět let bydlím v nedaleké Dubé, opět kvůli práci,“ dodává Slaba.
Zaměstnán je u Jaromíra Šimonka, hradního a zámeckého pána z Housky a Lobče, jenž má kromě nemovitostí i kolem dvou a půl tisíce hektarů lesů, z nichž třetinu má na starosti právě Slaba.
Kdo by hledal aktuální tvorbu Petra Slaby, našel by ji v měsíčníku Myslivost. Na něm se podílí již zhruba patnáct let a kreslí pro něj nejen vtipy a komiksy, ale také klasické ilustrace. „Myslivecká veřejnost by mě nejraději měla každý týden na nějaké akci,“ svěřuje se Slaba.
Jeho obliba mezi nadšenci do myslivosti je veliká. Za svůj život nakreslil odhadem tři tisíce vtipů a múza jej dosud neopustila. „Stále se děje něco nového, obzvláště v přírodě, ta se nevyčerpá.“
