Když pražští radní v polovině února odsouhlasili pokračování projektu Vltavské filharmonie, mluvili o tom, že má odpovídat požadavkům 21. století. Co to pro koncertní halu znamená?
Za posledních asi dvacet let udělaly koncertní budovy obrovský pokrok. Stávají se velmi sofistikovanými technicky a také jsou významnými symboly měst a států. Co se týče uspořádání koncertních sálů, existují dva hlavní směry. Jeden typ je takzvaná vinice, kdy diváci sedí kolem orchestru. Druhý je klasický shoebox, což máme třeba ve Smetanově síni v Obecním domě a v Dvořákově síni v Rudolfinu.
Radní Prahy schválili studii na Vltavskou filharmonii, vyjde na šest miliard |
V Česku není typ zařízení s vinicí, což nám omezuje velikost orchestrů a charakter hudby, která se u nás dá hrát. Ty domy už navíc nejsou zdaleka jen monotematickou stavbou pro jeden sál a určitý typ publika, ale stávají se celoročním a celodenním městským kulturním centrem. Požadavkem 21. století je i výrazná architektura, která Praze v posledních letech chybí.
Pokud má budoucí filharmonie fungovat v režimu 24/7 a 365 dní v roce, co by se v ní všechno mohlo odehrávat?
Dělíme to do několika základních zón. První jsou prostory pro vystoupení, tedy sály. Druhá oblast jsou veřejné prostory a také prostory komerční, vzdělávací, nahrávací a coworkingové. A třetí oblastí je zázemí. Nemluvíme tedy jen o hlavním sále, který by měl mít řádově 1 800 sedadel, ale také o menších sálech pro 700 a 500 diváků. Důležitá je i vzdělávací a nahrávací část. Analyzovali jsme pražskou hudební a kulturní scénu a jasně se ukazuje, že by byl velký zájem třeba o hudební knihovnu, hudební školu a různé kreativní prostory.
Když to zjednoduším, tak pokud budete chtít jako amatérská kapela nahrát jednu věc ve výjimečném místě, měla by vám to filharmonie umožnit. Prostory si budou moci půjčovat také třeba školy. Když jsme studovali zahraniční koncertní sály, vyšlo nám, že je potřeba, aby to byla pravidelná destinace pro školy a veřejnost. V Hamburku je hrozně zajímavé, že 80 procent návštěvníků filharmonie jsou Hamburčané. To by měl být i náš cíl. Že to bude stavba pro občany této země, pro Pražany.
V areálu bývalého bubenského nádraží má v budoucnu vzniknout velká městská čtvrť. Jak může budova filharmonie v jižním cípu území přispět k jeho rozvoji?
Já bych nejprve zmínil, že její výstavba pomůže celé naší společnosti. Jsem přesvědčen, že společnost, která hledá své symboly a klade si nějaké cíle, se někam posouvá. Potřebujeme nějaké vzepětí. Bubny jsou jedním z největších a nejzajímavějších pražských brownfieldů. Hodně jsme studovali cizinu a ukazuje se, že v drtivé většině podobných případů ve světě je takový symbol pohonem transformace daleko většího území. Zajímavá je ale i technická stránka. Jsou určité věci, které dokáže upravit jen veřejný zájem v podobě významné budovy. V našem případě budeme muset sáhnout do křižovatky, do nábřeží, je tam potřeba složitě řešit ochranné pásmo metra. To veřejný zájem dokáže vyřešit daleko lépe než soukromá iniciativa.
Zmínil jste Hamburk, kde tamní Labská filharmonie výrazně pomohla s rozvojem čtvrti HafenCity. Může tedy podobný scénář nastat i v Praze?
Brownfield Bubny-Zátory má asi 160 hektarů a je obklopený vodou. Čtvrť HafenCity má 180 hektarů a obtéká ji moře. Je to, jako když to obtisknete. A Elphi (přezdívka Labské filharmonie – Elbphilharmonie, pozn. red.) má roční návštěvnost 2,1 milionu lidí. U nás by se ta jižní část Bubnů bez invaze takovéto budovy dělala každému složitěji. Když postavíme jeden dům, vyřešíme vše okolo. Já si navíc opravdu myslím, že naší společnosti chybí hledání výzev. Když se podíváme do historie, otevření filharmonie, které plánujeme na rok 2032, by bylo plus minus 150 let od Národního divadla. Je důležité i v této době připravovat tak významné věci.
Město bude připravovat na podobu filharmonie mezinárodní architektonickou soutěž. Jaká je šance, že se přihlásí opravdové světové špičky?
Myslím si, že je nejen šance, ale i jistota. Zaprvé je lákadlem Praha. Druhá věc je, že tato budova, její kontext a okolí tvoří natolik zajímavé podmínky, že toho moc lepšího na světě nevymyslíte. Jsem si jist, že pokud něco v uvozovkách nezkazíme na naší straně, tak se světové špičky zapojí. Samozřejmě to, jak u nás dopadly plány s národní knihovnou, to se na architektonické scéně ví. Ale i tak jsem si jist, že se do soutěže budou hlásit všichni.
Mezinárodní soutěž na národní knihovnu vyhrál v roce 2007 Jan Kaplický. Budova nestojí, soud navíc později rozhodl, že Kaplického návrh neměl vyhrát. Nepotká podobný osud filharmonii?
To není v našich rukách. Náš tým řídí projekt a snažíme se vše připravit tak, aby v budoucnu nebyly věcné příčiny, proč by to tak mělo dopadnout. Je to velký projekt, budou v něm velké peníze a zásadní bude i politické rozhodnutí. Ale snažíme se, aby ti politici měli při rozhodování co nejvíce podkladů, které by jim měly doporučit do toho jít.
Těsně u vody stojí například moderní divadelní budova Dánského královského divadla v Kodani, kodaňská budova opery nebo opera v norském Oslu. Proč je spojení s vodou u podobných staveb ve světě časté?Je již shoda na přesnějším umístění stavby, nebo to vyplyne až ze soutěže? Mluvilo se o tom, že by budova mohla mít těsný kontakt s řekou a překlenout silnici na nábřeží Kapitána Jaroše.
Jsme toho názoru, že máme připravit co nejjasnější a nejlepší podmínky, ale pak důvěřovat tomu, že když budeme mít dobře obsazenou soutěž, tak dostaneme velmi zajímavé nápady. My tedy hlavně čistíme hřiště, z dvou stran obklopené komunikacemi, z jedné strany Negrelliho viaduktem a z jedné strany řekou. Víme přesně, jak tam vést dopravu a podobně. A v tom zbytku se rádi necháme překvapit. Z analýzy ovšem vyšlo, že Vltava je klíčová záležitost. Panoráma Prahy a Vltava jsou dvě věci, které nás pomohou dát na mapu světa.
Voda je fenomén nejen pro architekturu a významné stavby, ale pro nás všechny. Ne nadarmo vltavská nábřeží fungují, tak jak fungují. Součástí soutěže by proto měla být i úprava části nábřeží od Hlávkova mostu až k holešovické tržnici, aby to fungovalo jako celek. Bude to takové jeho znovuobjevení.
Analýza využitelnosti řešila také to, jak by měla být výstavba financována a jak může vypadat budoucí provoz filharmonie. Jaké jsou hlavní závěry?
V tuto chvíli na základě světového srovnání a jednotkových cen odhadujeme náklady ve výši 6,1 miliardy celkem. Nyní začínají jednání Prahy a státu, jakou formou by se na tom stát mohl podílet. Dále se musí rozhodnout, zda a jakou formou v budově může sídlit jak pražský, tak státní orchestr. My to zatím nepředjímáme. Je také velmi důležité, aby provozní náklady šly do plusu. Aby si ten dům na sebe dokázal v čase vydělat. To se hodně modelovalo a máme několik scénářů, jak toho docílit. Pro zadání architektonické studie to ale není klíčové a může to být ještě otevřené.
Jakým způsobem se bude řešit akustika? Bude to součástí architektonického návrhu?
Dosáhnout světové akustiky a světového hudebního zážitku je přes to všechno, co jsem říkal, skutečně klíčové. Ten dům zkrátka musí hrát. Ne vše se dá spočítat počítačem a jsou určité věci, které je potřeba umět. Jedna věc jsou technické podmínky staveniště, tedy jaké je tam hlukové zatížení, jaké vibrace způsobuje třeba doprava. Tam už došlo k některým průzkumům. Nicméně to vlastní akustické dopočítání se dělá vždy, až když znáte tvar a umístění budovy.
Světové akustické firmy jsou tak tři až čtyři a opravdu špičkové jsou jen dvě. Takže to většinou u takovýchto staveb dopadá tak, že jedna firma akustiku dopracovává s vítězným týmem architektů a tu druhou si najme investor, aby měl kontrolu z druhé strany. A to by bylo dobré okopírovat i u nás, protože v tom se nesmí udělat chyba. Dokonce se kvůli tomu v soutěžích i připouští, že jednotliví architekti mohou mít stejného akustika. A obě ty firmy jsou mimochodem z Japonska.
Oceňovanou akustiku má zmiňovaná hamburská filharmonie. Ta se ale několikanásobně prodražila, z osmi na dvacet miliard. Jak reálný je tedy odhad šesti miliard v případě Prahy?
Dělali jsme si i další vlastní odhady, kdy jsme srovnali zhruba dvacítku sálů za posledních patnáct let, z toho jsme si udělali průměr a ten jsme použili na náš program. Je to expertní odhad. Klíčové je, že peníze se šetří v přípravě. Na stavbě to pak už jen letí. A když se dělají technické, ale i politické změny projektu po architektonické soutěži a v průběhu přípravy, tak to vždycky je problém a vždy se to prodraží.
Martin KrupauerVystudoval Fakultu stavební na ČVUT a architekturu na AVU v Praze. Od roku 1989 vedl spolu s Jiřím Stříteckým ATELIER 8000. Od roku 2012 jej vede sám. Je hostujícím architektem Slovenské komory architektů, přednáší o architektuře a regionálním rozvoji v Praze, Českých Budějovicích a na dalších místech. Několikrát byl členem mezinárodních porot architektonických soutěží. V současné době je vedoucím projektového týmu Vltavské filharmonie. |
Za necelé dva týdny bude o pokračování záměru rozhodovat zastupitelstvo. Jaký bude další postup, pokud ho schválí?
Celý postup jsme si rozdělili do tří fází. Máme teď za sebou první fázi, která měla odpovědět na otázky co chceme stavět, jak, za kolik a za jakých podmínek. O tom bude hlasovat zastupitelstvo. Zároveň byl nastartován začátek druhé fáze, ta by měla být od architektonické studie až po vlastní projekty, povolování staveb a tendrovou dokumentaci, aby na konci toho klíčového druhého uzlového bodu v roce 2025 byl před politiky jasně naplánovaný projekt s povolením.
Bude pak na nich, zda to pustí do samotné stavby. Teď je před námi příprava architektonické soutěže a její realizace. Když to dobře půjde, tak bychom měli někdy ve třetím kvartálu příštího roku vědět, jak bude dům vypadat. Vedle toho se musí připravovat všechny ty externality, jako je úprava okolí, řešení křižovatky a podobně. To musí být připraveno do podzimu příštího roku. Aby vedle projektování vlastního návrhu mohlo začít projektování dalších samostatných projektů.
