Podle čeho bezpečně poznáte černého pasažéra?
Poustka: Každý revizor vám na to odpoví úplně jinak. Klíčová je v téhle profesi určitá symbióza s okolím. Každý revizor má navíc svůj oblíbený typ lidí, na který se zaměřuje. Důležité je mít dobrý den. To se vám pak stane, že jej vycítíte na míle daleko.
Jícha: Což je pochopitelně dvousečná zbraň, protože i my se chováme podle vzorce a jsme takříkajíc jasní. Běžně se nám stává, že v nás cizinec pozná podle specifického chování revizory, ačkoliv vůbec nemůže vědět, jak se tu třeba oblékáme a vystupujeme.
Cizinec by mohl být přesně takový typ. Nevyzná se tu, lístek mít nemusí.
Poustka: Já takhle nepřemýšlím. Cizinec, který nemá jízdenku, pro mě znamená spíš to, že mu to musím vysvětlit, takže práce navíc. Radši si udělám Čecha, o kterém vím, že se snaží podvádět.
Jícha: Nehledě na to, že když se u něj zastavíte déle, uteče vám půlka tramvaje.
Takže čím víc lidí chytíte, tím lépe?
Jícha: Samozřejmě, čím víc lidí se najde, tím líp pro nás, podnik a nakonec i pro vás, kteří si platíte jízdenku.
Poustka: Člověk se taky nechce dostat do situace, kdy mu lidi řeknou, že utekly „socky“, které se nekontrolují.
S jak jste říkal „sockami“ se jistě setkáváte pravidelně...
Poustka: Většinou se s nimi člověk zná pomalu i jménem, protože s nimi jezdí třikrát za den.
Jícha: S tímhle typem lidí máme docela dobré vztahy. Když nás vidí, většinou si uvědomí, že tady dnes kontrolujeme, a jdou někam na lavičku. Dokonce mají většinou i doklady, takže to s nimi podesáté sepíšete. Jak si to pak později vyřeší, je už jiná věc.
Nečekají od vás lidé, že tento problém vyřešíte?
Jícha: To je nejčastější výmluva těch, které kontrolujeme. „Proč mě, když tady před chvílí byli bezdomovci?“ Možná by udělali někdy líp, kdyby je nahlásili řidiči. Ten o tom často nemá ani potuchy.
Poustka: Ti, co si stěžujou nejhlasitěji, pak potkáte v nočních tramvajích, kde si vesele jedí a popíjejí. Bezdomovci nebezdomovci.
Napadl vás někdy někdo z cestujících?
Jícha: Občas se bez policie bohužel neobejdeme. Chceme taky dojít domů živí. Někdy se to ale otočí. Teď jsme s kolegou museli běhat po úřadech, protože jeden agresor zavolal policii na nás. Vyšel z toho s dvacetitisícovou pokutou. Některým lidem to holt nevysvětlíte. Proto také nemůžeme poskytnout své fotky. Nechceme, aby nám někdo vymlátil okna jako kolegům.
Myslíte, že máte nedostatečné pravomoci?
Poustka: Myslím, že je máme hodně velké. Člověka můžeme zadržet do příjezdu hlídky, což si nikdo jiný dovolit nemůže.
Jícha: Málokdo z cestujících si uvědomuje, že je povinen mít jízdenku ze zákona. Většina lidí nechce své povinnosti znát. V momentě, kdy já přijdu za člověkem, poklepu mu na rameno a on mi řekne, že nemá jízdenku a chce si vystoupit, už v tu chvíli je to špatně. Takže tyhle pravomoci nemáme neoprávněně.
Jaká je nejčastější výmluva člověka bez jízdenky?
Poustka: Myslíte kromě toho, že se bezdomovci vozí zadarmo, a oni nesmějí? Nedávno jsme byli s kolegou na autobusech na okraji Prahy. Chytli jsme tu dohromady asi třicítku lidí bez jízdenky, z toho asi deset z nich nezávisle na sobě tvrdilo, že má doklady ve skříňce v práci.
Jícha: Hodně lidí taky tvrdí, že zapomněli lístek či kartu doma. Asi je jim to příjemnější. Spolucestující si pak spíš řeknou, že se to může stát každému. Nesmí to ale být potřicáté.
Co říkáte na novou Lítačku?
Jícha: Nijak výrazně to neřešíme. Kromě designu jde v podstatě o totéž, co u Opencard. Snad jen ten název je hodně diskutabilní. Ne že by to člověk občas nepoužil, ale tramvajenka by byla myslím vhodnější. Vzhledově je hezká. Je jen otázkou, co vydrží.
Poustka: Dali si u ní víc záležet na fotkách. Na open karty prskli každou, kterou kdo přinesl. Člověka tam ani kolikrát nešlo poznat.
