Zatímco na suchu vypadají hroši poněkud bachratě, neohrabaně a líně, pod vodu se z nich stanou ladné baletky XXL. Umějí piruety, otočky nebo výskoky. Před očima se návštěvníkům odehrává podvodní balet nejtěžší váhy – baletní mistr Slávek má pár tun nadváhy, jeho partnerka Maruška jakbysmet a i drobek Váleček má o čtyři metráky více než běžný tanečník.
"Zvlášť Váleček zbožňuje publikum," říká kurátorka chovu kopytníků Barbora Crkvová o nejmladším obyvateli expozice. Ani ona nemůže odtrhnout oči od toho neotřelého představení.
Ani když se mohutná těla tří hrochů povalí na břehu, není v pavilonu nuda. To proto, že tahle skupinka je trochu svérázná. Inu, důslednou "končetinou" tu vládne Maruška.
"Ač je Slávek opravdu urostlý, je to kliďas. Zato Maruška je plná nálad, hormony s ní mávají a je hodně nevyzpytatelná," poznamená Crkvová na účet výbušné samice, která právě usměrňuje nezvedené Válečkovo řádění. Ten s rozběhem najíždí čumákem do baculatých boků svých rodičů.
26. března 2013 |
Zatímco máti dojde trpělivost záhy, Slávek rezignovaně drží. "Na samce je velmi mírný, zvládá i Válečkovy kousky. Důležité je, aby měl své obvyklé denní rituály," osvětluje kurátorka konzervativní Slávkovu náturu.
Barbora Crkvová, která má na starosti všechny kopytníky včetně hrochů, pštrosy a kompletní osazenstvo pavilonu Africký dům, je jediná žena mezi pražskými kurátory. A kupodivu se mezi "jejími" zvířaty vyskytuje hned několik případů nadvlády samic. "To určitě není mnou," směje se nahlas představě, že ve výběhu koňů Převalského nebo mezi kasuáry zavelela k emancipaci.
Samec Len: pýcha zahrady, ale k jídlu chodí až jako poslední
Ať se mladá kurátorka brání sebevíc, něco na tom bude. Třeba zrovna takový kůň Převalského, velká pýcha pražské zahrady. Hlavní slovo v ohradě by měl mít hřebec Len, jenže tady "nosí kalhoty" klisna Hara.
"Len je nesmírně cenný z genetického hlediska, jeho prababičkou byla poslední divoká klisna Orlica III. Jenže je na samce dost neprůbojný," říká Crkvová.
Proto se v Praze také chvíli báli, jestli vůbec Len sebere dostatek sebedůvěry a bude schopný svůj tak vzácný genetický materiál předat další generaci. "Trvalo to dva roky," naznačuje Crkvová. Dravým samcem se ale nestal. "Dokonce i na jídlo chodí jako jeden z posledních. Ale zdá se, že se s tím smířil," říká kurátorka.
Podobně pod pantoflem je také Kašík, vzorný otec rodiny kasuárů přílbových. "U kasuárů je ovšem normální, že se o potomstvo stará otec. Samice je dominantní, větší a agresivnější," líčí Barbora Crkvová ptáky, u nichž je matka poněkud do větru, zato otec padesát dní hladoví, starostlivě zahřívá vejce a obrací je v hnízdě, aby se mohla mláďata vylíhnout.
