Mezi čtyři stěny zavítají děti z lesních školek pouze výjimečně. Když hodně mrzne, nebo promoknou. Koncept lesních mateřských škol vznikl v polovině minulého století ve Skandinávii.
"Máme obrovské ohlasy od rodičů, musíme otvírat novou třídu. Vybírají si nás cíleně, není to tak, že sem umístí dítě jen proto, že se nedostalo do státní školky, a pak ho dají pryč," popsala ředitelka ekoškolky Rozárka Eva Sůrová.
Nejde o typickou lesní školku, na rozdíl od nich mají i zděnou budovu, kam chodí děti obědvat a spát.
"V praxi to vypadá tak, že máme školku hned u lesa. Děti tam dělají to, co běžné školky dělají ve třídě. Výtvarné tvoření, hraní pohybových her, zpívání, tancování, vyprávění příběhů," vysvětlila Sůrová. Mají tím získat v útlém věku kladný vztah k přírodě a životnímu prostředí, aby je v dospělosti chránily.
Plno má i typicky lesní školka Lesníček, kterou provozuje Toulcův dvůr. Děti tu za hezkého počasí venku i obědvají a spí. "Připravíme jim karimatku a piknikovou deku. Na to si dají spacák a spí venku v areálu Toulcova dvora. Když je vlhko, tak se spí v maringotce, která je naším zázemím. Máme tam záchod a vodu," uvedla učitelka Kateřina Schreiberová.
Ve špatném počasí se děti schovají
Školky s dětmi tráví většinu času venku i za deště nebo větru. Pokud je počasí opravdu špatné, vezmou je do vytápěného zázemí. Tím je třeba srub ve školkách v Milíčovském a Chuchelském lese nebo jurta ve školce v Šáreckém údolí.
Rodiče provozovatelům prý věří a nebáli se, že děti venku nevydrží. Právě naopak. "Někteří prý narážejí na předsudky konzervativních přátel nebo prarodičů, ale oni sami vědí, co dělají," dodala Schreiberová.
V celodenním pobytu venku nevidí problém pediatrička Olga Urbanová: "Pokud jsou děti dobře oblečené, tak se otuží a je to pro ně lepší," uvedla.
Většina lesních školek je zatím provozována jako mateřské nebo dětské kluby. Ministerstvo školství je totiž neuznává jako plnohodnotné školky.
