Tunel, otevřený v sobotu 26. září 1953, byl poněkud prozaickým výsledkem soutěží několika generací slovutných architektů.
„Utichlo oddychování kompresorů, hlomoz štramaček, vrtaček i kladiv,“ tak, téměř až poeticky, dobový tisk popsal otevření Letenského tunelu na sklonku září před 65 lety.
První dva dny si nejprve procházky od Štefánikova mostu na Letnou tunelem mohli užít chodci. Od pondělí 28. září 1953 patřila spojnice autům.
O stavbě důležité komunikace pod Letenskou plání od nábřeží do Bubenče pražský magistrát, ministerstvo veřejných prací a další úřady jednaly od 30. let 20. století. Projekt však několikrát doznal změn, mimo jiné z něj vypadl záměr vést tudy tramvajovou trať.
Do složitého letenského geologického terénu, složeného z křemene a břidlic stavební čety poprvé koply až v roce 1949.
„Tunel je na svou dobu docela dlouhý, měří 423 metrů, navíc není rovný, tubus tvoří dva oblouky o poloměru 100 a 169 metrů,“ uvedl architekt Petr Kučera.
Metrákové tvárnice
Obezdívku tunelu stavbaři až do patky klenby provedli z betonu, klenbu tvoří tvárnice ze stejného materiálu. Každá z nich váží 90 až 100 kilogramů. Klenbu dělníci vyložili světlými keramickými dlaždicemi. Projekt také počítal s osvětlením, které co nejvíce ulehčuje přechod z přirozeného do umělého světla. Stavba tunelu nebyla laciná, vyšla na sedmdesát milionů tehdejších korun.
Pro pražské šoféry se jednalo o unikum, šlo o jediný pořádný tunel v tehdejší metropoli. Kromě něj mohli projet jen komunikací pod Vyšehradskou skálou, ta má ale délku pouhých 35 metrů. Byl však také na dlouhou dobu poslední novou stavbou svého druhu. Až v roce 1980 se otevřel Těšnovský tunel.
První velkou rekonstrukci stavba prodělala šestnáct let po otevření, tehdy sem technici instalovali ventilátory. Další proměnou tunel prošel v roce 2002, kdy z něj zmizely například dlažební kostky a typické osvětlení ve dvou pásech na stěnách. To nahradily stropní zářivky.
Smělé vize architektů
Letenská pláň pro architekty zvučných jmen představovala výzvu již od sklonku 19. století. O její proměně proběhla řada soutěží. Vášní se Letná stala například pro českobrodského rodáka, architekta Jana Koulu. V jedné z nejodvážnějších vizí navrhl v roce 1907 velkolepý průkop Letné proti mostu Svatopluka Čecha.
Pražské silniční tunely1904 – lidé mohli poprvé projít Vyšehradským tunelem, jeho plány se datují od konce 19. století. Původně se uvažovalo i o tom, že by byl železniční, měřil by 300 metrů a vedl z vyšehradského nádraží. Nynější varianta měří 35 metrů, kromě tramvají tudy v letech 1949 až 1967 projížděly i trolejbusy. 1953 – 26. září byl otevřen Letenský tunel. 1980 – po třech letech stavby byl otevřen 344 metrů dlouhý Těšnovský tunel pod předmostím Hlávkova mostu. 2010 – na Pražském okruhu začal provoz v Cholupickém, Lochkovském a Lahovickém tunelu. |
„Ke Koulovým méně známým vizím přestavby Letné náleží také brána v podobě středověkého hradu,“ uvádějí historici. Antonín Wiehl na Letnou ve stejné době navrhl stavbu univerzity. Letná se tehdy proměnila také na rýsovacím prkně architekta a urbanisty Antonína Engela. Ten od Čechova mostu navrhl tunel, z něj po několika desítkách metrů měla vést průkopem komunikace k bloku nových obytných domů přibližně v prostorech nynějšího stadionu Sparty.
Lanovka i jezdící schody
V letech 1. světové války se Letnou zabýval Antonín Balšánek, ten zde narýsoval reprezentační městskou čtvrť s řadou dominant. Osobité řešení navrhoval čelní funkcionalistický tvůrce Jaromír Krejcar. Podle jeho projektu z roku 1928 na Letné mělo vzniknout vládní centrum. Ze všech plánů dostal přednost tunel, avšak přesunutý proti Štefánikovu mostu. Místo nad Čechových mostem dostal zarezervován Stalinův pomník.
Přesto některé unikátní, leč nyní poněkud pozapomenuté, konstrukce vznikly. Týká se to například lanové dráhy. Její koleje dělníci položili v roce 1891 během Všeobecné výstavy, spodní stanice fungovala u portálu nynějšího Letenského tunelu.
Odtud vedla při pohledu od řeky šikmo vlevo vzhůru, na trase dlouhé 109 metrů vozy Ringhoferovy továrny překonávaly převýšení 38 metrů. V horní stanici mohli tehdejší pasažéři přestoupit na jednu z horkých technických novinek Všeobecné výstavy, elektrickou tramvaj.
První světová válka provoz lanovky zastavila, úředního zániku se nakonec dočkala v roce 1922. Záhy ji však nahradila další rarita, kryté jezdící schody. Ty sice fungovaly na podobném principu jako nynější třeba v metru, avšak byly vyrobeny ze dřeva. Dosloužily v polovině třicátých let. Poslední fragmenty lanovky i schodů zmizely při stavbě Letenského tunelu.
