„Na něěě!“ ozve se od bazénu a vzápětí se voda rozstříkne kolem dokola. Do vody se právě vrhla trojice kluků s vodními pistolemi a pouští se na mělčině do souboje s podobně vyzbrojenými kamarády.
Areál venkovního koupaliště příbramského akvaparku se vůbec hemží hlavně dětmi školního věku. Z atmosféry na plovárně je jasně patrné, že nejdelší prázdniny v roce jsou v plném proudu.
Přímým paprskům červencového slunce se v odpoledním žáru vystavují jen ti nejortodoxnější milovníci opalování, po osvěžení ve vodě většina návštěvníků spíš vyhledává chladnější zákoutí.
„Jsem moc ráda za ty vzrostlé stromy, není sem tolik vidět zvenčí a navíc vrhají příjemný stín,“ libuje si pětatřicetiletá Karolína, která za osvěžením vyrazila se dvěma malými dětmi.
Dávám jí za pravdu. Areál sice leží jen pár desítek metrů od sídlištní zástavby z počátku šedesátých let, ale je příjemně ukrytý mezi zelení. „Naposledy jsem tu byla, když ty stromy byly velké jako ti moji uličníci. Je navíc fajn, že se dá najít i místo, odkud na ně ze břehu dobře vidím.“
Známkování
Největší slabinou příbramského venkovního bazénu jsou toalety a chybí také více atrakcí pro děti. |
Kromě dětí s rodiči i bez a teenagerů si letní den u vody užívají i dospělí. Příliš jiných možností nemají, snad jen nedaleký Nový rybník. „Nevěřím, že je tam voda úplně čistá,“ říká starší muž, který vyrazil na příbramské koupaliště s vnoučaty.
Já mohu potvrdit, že tady v centru se o kvalitu vody obávat nemusíte. Je průzračná. Jen těch osm plaveckých drah avizovaných na webu hledám marně.
Pro takzvané kondiční plavání to tu opravdu není. Po pár tempech to vzdávám, lidí je v bazénu příliš. Navíc se nechtěně ocitám uprostřed další vodní bitvy.
Klukům se nedivím, venkovní bazén je bez atrakcí, žádná skluzavka, nic. Jediné vyžití představují dva tobogany, které patří ke krytému bazénu. Nyní na ně mohou i návštěvníci zvenčí.
Vzdávám plavání, ale ve vodě mi vyhládlo. Vyrážím ke stánku, kde nabízejí klasiku od hranolků do kelímku po opečenou klobásu. Vegetariána či vyznavače racionální stravy tu neuspokojí. Vystačím si s kofolou a zjišťuji, že v blízkém vestibulu kryté haly je další občerstvení: párek v rohlíku, toasty, palačinka.
Tak trochu výletem do osmdesátých let je návštěva toalet. „Tak tohle tedy nic moc,“ odtuší i Karolína, kterou potkávám cestou. Má k tomu důvod, neboť předpokládám, že dámské záchodky se designem od pánských moc lišit nebudou: letitá dlažba místy záplatovaná jiným odstínem, plechové kóje a odtokový žlábek.
Vracím se ke svému ručníku a balím. Parkoviště je natřískané, ale několik volných míst by se našlo. Kromě ulice Legionářů, kde je vyhrazené stání pro místní obyvatele, lze totiž auto nechat i na parkovišti mezi halami bazénu a zimního stadionu či v ulici pod kulturním domem.
