Pieta se konala formou dialogu mezi režisérem Pavlem Štinglem a Hanušem Borem, jehož otec byl jedním z přeživších potopení lodi. Bor v úvodu připomněl okolnosti potopení lodi i to, co tomu předcházelo.
V létě 1940 vypluli židovští uprchlíci z okupovaných území z Vídně po Dunaji a přes Středozemní moře až k břehům palestinské Haify, kam dorazili počátkem listopadu. Tamní britská správa je však odmítla přijmout.
Téměř 2 000 uprchlíků tak mělo odplout na lodi Patria do internace na Madagaskaru. S tím se však nesmířila podzemní židovská organizace, která vznikla mezi uprchlíky. Její členové se rozhodli odpálit bombu, která by Patriii poškodila a uprchlíci by tak, jako trosečníci, mohli zůstat v Palestině. Nálož však zrezivělou loď poškodila víc, než měla a v důsledku nastalé paniky zemřelo 270 lidí. Přeživší pak britská správa internovala v táboře Atlit. Mnozí později vstoupili do armád protihitlerovské koalice.
To byla také cesta otce Hanuše Bora. Bor při pietě řekl, že jeho tatínek, narozený v roce 1919, putoval do Haify se dvěma bratry a bratrancem. Bor zdůraznil, že už cesta tam byla na přeplněných zastaralých plavidlech náročná. V den potopení Patrie spal jeho otec v podpalubí a po výbuchu ho vzbudil buben, který na něj spadl. Zachránil se on i jeho příbuzní.
Bor později přečetl i úryvky dalších zaznamenaných vzpomínek přeživších, kteří se pokoušeli o záchranu lidí uvízlých v lodi. Bor také uvedl, že z nádraží Praha Bubny odjela jeho maminka do Terezína.
Dřívější doba byla těžší, než je ta dnes
Štingl, který režíroval dokument Příběh trosečníku Patrie, řekl, že tehdejší cesta trosečníků ve „skořápkách“ po Středozemním moři je jistým podobenstvím k současným cestám migrantů v jeho vodách. Zároveň podotkl, že tento příběh v dnešních těžkých časech lidem připomíná, že byla doba ještě těžší.
Kromě vzpomínek pamětníků ve středu zazněla i modlitba, kterou přednesl vrchní zemský rabín Karol Sidon. Několik skladeb zahrála také klezmer kapela Trombenik.
Až do léta příštího roku bude u Památníku Ticha, který připomíná oběti válečných deportací, také dřevěná socha lodi nazvaná Wooden Cloud (Dřevěný oblak). Je dílem německého sochaře Martin Steinerta. Skulpturu z téměř dvou tisíc metrů dřevěných latí o celkové hmotnosti jedné tuny umělec vytvořil na Smetanově nábřeží v Praze u příležitosti festivalu Sculpture Line letos v srpnu.
