Okresní soud v Sokolově bude o žádosti rozhodovat příští týden ve středu. Jednání proběhne v kynšperské věznici, kde si odsouzený Půček odpykává svůj trest.
Zasedání je veřejné, zájemci ale musí věznici předem nahlásit svoje osobní údaje a při vstupu projít kontrolou. Počet míst v jednací síni je omezen.
K tomu, aby Půček se žádostí uspěl, musí splnit ze zákona tři podmínky. Vykonat určitou část trestu, v jeho případě třetinu – tedy dva roky.
Dále prokázat svoje napravení či polepšení. Soud musí přesvědčit, že skutečně lituje toho, co spáchal, že se snaží následky své trestné činnosti odčinit a že se za mřížemi chová vzorně.
To má dokládat hodnocení z věznice, třeba dostatečné množství pochval, které ve výkonu trestu získal.
A za třetí musí doložit, že při předčasném propuštění povede na svobodě řádný život. To znamená, že bude mít například kde bydlet a má i zajištěnou práci.
Podle informací iDNES.cz žádal Marek Půček o propuštění z výkonu trestu poprvé 27. dubna 2017. V té době měl odsezených zhruba dva a půl roku. U soudu tehdy neuspěl. V pořadí druhou žádost podal 6. března 2018. Senát soudce Milana Tomeše o ní rozhodoval o měsíc později.
AUDIO: Podělal jsem to, dejte mi druhou šanci, prosil Půček (3. dubna 2018):
„Co nám řeknete k trestné činnosti?“ ptal se tehdy soudce Půčka. „Vinu přiznávám v plném rozsahu. Byla to moje chyba a nikoho jiného. Po tom skutku jsem se zachoval velmi špatně, měl jsem zůstat na místě, zavolat policii, poskytnout první pomoc,“ soukal ze sebe odsouzený.
Nejsem robot ani opice, vzalo mě to za srdce
„Pil jsem alkohol. Sednul jsem do auta, myslel jsem si, že to odřídím, že to zvládnu. Byl jsem blbec hloupej, měl jsem si vzít taxíka, nebo jít pěšky. Měl jsem mikrospánek, pak jsem ucítil náraz. Přišel za mnou člověk, že tam leží někdo mrtvý nebo zraněný, zpanikařil jsem,“ popisoval osudné ráno 5. srpna 2014 Půček.
Marek Půček a jeho pes
V tu chvíli se staral jen o svého psa, kterého měl v autě. Když zvíře našel, utekl.
O své oběti Půček sám od sebe nemluvil. Soudce se ho proto zeptal také na zabitou dívku.
„Co o ní vím? Že byla studentka. Mladá, slušná dívka ze slušné rodiny. Že měla přítele, sestru, oba rodiče. Znám její jméno a příjmení,“ odvětil Půček.
„Tři a půl roku téměř denně na to myslím. Žít s pocitem, že jsem vzal život, je pro mě ten největší trest. Nejsem robot, nejsem opice a vzalo mě to za srdce. Podělal jsem to. Chci žít jinak, věnovat se hlavně svojí rodině, fotbalu, práci. Chci být dobrý člověk. Prosím o druhou šanci,“ dodal tehdy mladý vězeň.
Přiznal ale, že pozůstalé zatím nijak neodškodnil. Před lety, když byl ještě ve vazbě, jim prý poslal jeden omluvný dopis. Půček ani v dubnu 2018, na druhý pokus, soud o své nápravě nepřesvědčil, a za mřížemi proto zůstal.
AUDIO: Poslechněte si, jak soud v dubnu 2018 o Půčkově žádosti rozhodl:
Svou třetí žádost o podmíněné propuštění podal o šest měsíců později – loni v říjnu. V listopadu ji ale vzal zpět. Čtvrté a zatím poslední podání, které ho může dostat na svobodu, doputovalo k sokolovskému soudu 12. prosince 2018. Rozhodovat o něm bude senát soudkyně Dany Kordíkové.
Kdyby to šlo, dostal by zákaz řízení na doživotí
Marek Půček jel 5. srpna 2014 časně ráno z oslavy svých narozenin. Za volant usedl, přestože byl opilý. Poblíž autobusové zastávky na smíchovském náměstí Kinských ztratil kontrolu nad svým BMW, vjel na chodník a srazil dívku, která tady cestou na brigádu čekala na autobus. Studentka zraněním podlehla.
Vyjádření matky zabité dívky:„Pan Půček se nikdy nepokusil nikoho z nás kontaktovat. Nebudu lhát, už mi to nevadí, ráda bych ho vymazala ze své paměti. Napsal mi dopis jeho kurátor a žádal mne o vyjádření k odvolacímu soudu, doufal v mou pomoc, ale jelikož mu nechci ani škodit ani pomáhat, nereagovala jsem. Pokud ho propustí, nechci na tom mít žádný podíl. Už od něj žádnou reakci ani neočekáváme, myslím, že teď už nás nikdy kontaktovat nebude. Při soudních stáních jsem měla potřebu vidět lítost v jeho očích, ale nedočkala jsem se a nyní bych možná již ani neuvěřila. Stručně: nikdy nám nenapsal, nijak nás nekontaktoval, pouze kurátor žádal pravděpodobně naši pomoc, alespoň tak jsem jeho dopis pochopila. Nezlobte se, pokud je z mých slov cítit zloba, nemohu se jí úplně zbavit.“ Alena Č. zdroj: e-mail pro iDNES.cz, 3. 1. 2019 |
Půček od nehody utekl a policii se přihlásil až po více než dvanácti hodinách, kdy po něm již bylo vyhlášené pátrání a kdy už byl střízlivý.
U soudu mu výrazně přitížily řidičské prohřešky z minulosti a také to, že se činu dopustil v podmínce. Soud první instance potrestal Půčka v březnu 2015 sedmi lety vězení a osmiletým zákazem řízení. Nadřízený soud však později trest změnil. Jeden z Půčkových předchozích deliktů byl totiž amnestován a další zastaven.
Odvolací soud proto obžalovanému zkrátil délku pobytu za mřížemi na šest let. Naopak mu zpřísnil zákaz řízení na maximum. Poté, co Půček opustí vězení, nesmí deset let řídit.
„Obžalovaný nebyl ve stavu, aby mohl bezpečně ovládat vozidlo. Pravidla byla tehdy porušena tím nejhrubším způsobem, byl tu alkohol i vysoká rychlost. Kdybychom mohli uložit trest zákazu řízení na doživotí, pak to uložíme. Obžalovaný za volant nepatří,“ zdůvodnil rozhodnutí soudce Tomáš Stuchlík.
Tragédie se stala 5. srpna 2014 ve 4:35 hodin na náměstí Kinských v Praze:
