Tohle by byla urážka myšlenek první republiky a celého národa.

Bitva o Prahu 1648 byla parádní česká komedie o kolaboraci s novým režimem. Katolíci samozřejmě lžou, jak když tisknou o hrdinné katolické obraně Prahy. To je jen vylhaná legenda. (Třeba na Wikipedii jsou úplné katolické nesmysly.)

Na Hradě probíhala oslava svatby císaře. Když v noci obsadili Švédové Malou Stranu a Hrad, zajali 200 bohatých hostů a plenili jejich majetky. Později za ně dostávali výkupné. To dalo Novému Městu čas na přípravu obrany. (Vyplenění rudolfínských sbírek bylo organizováno a umělecká díla se převážela pečlivě do Švédska. Nicméně, sbírky již byly vypleněny 1620 a 1631. Plenění 1648 bylo důkladnější.)

V Praze zavládla patová situace. Na Malé Straně bylo 2000 Švédů. Pražanů z městské milice bylo ve zbroji 4000. K tomu se přidali studentské oddíly a přivolané posily. Najednou zde bylo necelých 8000 obránců. Švédové na dobytí města neměli sílu a mohli pouze škodit ostřelováním. Teprve později k Praze dorazily další dvě švédské armády a rozeběhlo se dobývání Prahy na více frontách.

V samotném boji šlo spíš o šarvátky, kdy si Pražané svých životů hodně vážili. Takže z boje utíkali jak mohli. Uvádí se, že byl dělostřelbou těžce zraněn rektor jezuitské koleje, což vedlo k hromadnému útěku kněžích a seminaristů, které ostatní vojáci násilím přiměli k návratu. Což vedlo ke stěžování, jak byli kněží k boji přivedeni násilím.

Celkem padlo asi 220-260 obránců Prahy (z toho 101 vojáků, 81 staroměstských měšťanů, 22 novoměstských měšťanů, 13 studentů a 2 duchovní) a 550 bylo zraněno. Švédů padlo asi 500-600. Palné zbraně tehdejší doby byly slabé.

Slavná studentská legie z pražské univerzity měla na počátku 745 dobrovolníků, o měsíc později již jen 308. A to z důvodu "ztráty nadšení". Legii velel jezuita páter Juan Arriaga. Páter Plachý vůbec nebyl velitelem.

Páter Plachý neměl se studentskou legií formálně nic společného. Pobíhal po bojišti a studenty povzbuzoval. Pasoval se na samozvaného šikovatele. Pro svoji výraznou postavu 194 cm si vysloužil od Švédů přezdívku "Dlouhý páter".

Svoji horlivostí a katolickou zaslepeností připomínal svého strýce Jiřího Plachého "Feruse", který se 1623 proslavil se svými studenty stržením zlatého kalicha z dob Jiřího z Poděbrad z průčelí Týnského chrámu a nahrazením sochou Panny Marie. (To je ale katolických krokodýlích slz nad stržením Panny Marie.)

Když byl podepsán mír a utichly boje, nastaly společné radovánky se Švédy, jak bylo zvykem, kteří pomalu, postupně a spořádaně pak opouštěli Prahu. Studenti se opíjeli se Švédy a zvali se na vzájemné návštěvy Starého města a Malé Strany. Společně popíjeli důstojníci obou stran. Jezuity navštívila delegace protestantských kazatelů a vyřídili si vzájemné vřelé pozdravy. Na Švédský Nový rok 11. ledna 1649 zazpíval sbor jezuitských seminaristů generálu Wittenbergovi.

Populární Páter Plachý všechny na společných piatikách ohromoval vyprávěním o hrdinství svém, kněžích a studentů. Protože se ukázal kapku prolhaný a otravný a vadilo jak snižoval ostatní obránce Prahy, byl za to z Klementina přeložen do Jičína, aby byl od něj v Praze pokoj.

Jediný kdo nechlastal se Švédy, byl zdrcený Jan Amos Komenský, který poznal, že Praha je jiná, je plná kolaborantů a Čechů, kterým je věc předchozí generace "posledních svobodných Čechů" již zcela ukradená. Za svůj zničený porobený osud si mohou Češi sami, když spoléhali na Švédy.

Z exilu se vraceli i potomci někdejších vůdců stavovského povstání, kteří se svými otci názorově nesouhlasili a dali se mezi katolíky. Když Kryštof Vilém Harant potlačil 1680 selské povstání, obohatil český slovník o nadávku "haranti".

Josef Pekař je historik a rektor UK, který vedl názorový spor s Masarykem o českou historii. "Rozbíjel Masarykovy pohádky o husitech a holubičím národě." Tady je jeho úvaha k pomníku Mistra Jana Husa:

..."Jsme hrdi na to, že v Husovi dal náš národ křesťanskému světu středověkého bojovníka za mravní a duchovní reformu..., jsme hrdi na zázračnou sílu vítěznou..., vydávajíc jim v potupné porážky nové a nové armády svaté říše římské německého národa, jsme hrdi na to, že sklonili jsme k hádání o víru světovládnou církev římskou..., že předstihli jsme o více než stol let v snaze po tom učiniti život lidstva svobodnějším a rozumnějším, veliká národ německý, chlubící se tolik svojí převahou kulturní, že dobyli a uhájili jsme si své stanovisko, právě proti němu a dočkali se zadostiučení..., že mohl po stu letech... učiti se a síliti naším příkladem...

Žádný národ křesťanský nemá podobné doby ve svých dějinách..., žádná pomník není více zasloužen, než pomník této velikosti dějin našich, jejíž jedním z hlavních představitelů je Jan z Husince.

Bude státi na náměstí staroměstském, jemuž tak přibude veliký ukazatel bolestných kontrastů našich dějin... Bude státi nedaleko místa, na němž vítězný král trestal krvavě vzpouru našeho národa, vzpouru, k níž prvé základy položeny byly činností Husovou... A bude státi nedaleko místa, kde vypíná se pomník, oslavující toto vítězství legitimity a katolicismu nad kacířským královstvím, kde stojí socha P. Marie Vítězné... Je to táž socha P. Marie Vítězné, jen poněkud změněná a zvětšená, jež stojí na hlavním náměstí veselého a živého Mnichova a jejíž nápis děkuje přímo Bohorodičce za triumf bělohorský: Rex, regnum, regimen, regio, religio - restaurata sunt sub tuo praesidio... I v tom, že tu P. Marie je slavena jako triumfátorka nad národem Husovým, je trpké nedorozumění dějin. Jan Hus byl ctitelem P. Marie, kult P. Marie je známkou mravněreformátorských snah století 14. a 15, s písní Mariánskou na rtech šel M. Jeroným na hranici..."

"Nechť tu stojí oba pomníky, pomník naší velikosti a naší porážky, vedle sebe - svědci a mluvčí tragického kontrastu našich dějin! Ostří jeho otupily věky, ale stín smutku jeho padá dosud do našich srdcí..." Josef Pekař

Dále je zde kapitola o činnosti Spolku pro zbudování pomníku Mistra Jana Husi v Praze. Pánové musel překonávat plno "katolických" překážek, zde je komentář:

"Zde přicházíme do středu činnosti spolkové a možno říci, že od r. 1895 až do rozřešení konečné otázky místa na Velkém staroměstském náměstí dne 16. ledna 1899 byla léta zuřivého boje fanatického ř. kléru, který všemožně se snažil působiti na zmaření zamýšleného postavení pomníku vlivem jak na úřady, tak na lid, který rozeštvati, díky uvědomělosti jeho, se jim to nedařilo. Na maření snah spolku pořádali veřejné přednášky obsahu velice fanatického v různých katolických spolcích, ano i procesí s velikou okázalostí konali na odstranění toho zla. Velikým spolupracovníkem jejich byla v první řadě šlechta, která též vlivu svého kde se hodilo používala na potlačení hnutí národa pro postavení pomníku. S lítostí tento historický fakt zaznamenati musíme, k osvětlení současných poměrů."

(Cituji: Pamětní list vydaný spolkem pro zbudování "Husova pomníku", 1903)

V době vzniku Československa byly v jeden okamžik činné dvě české vlády. Jedna v Praze a jedna exilová. Trochu to motalo spojence, co zdlouhavě projednávali vznik Československa. Do toho se Vídeň pokoušela o zvrat. Všichni se báli propuknutí bolševické revoluce. A Masaryk uvádí, že klidné převzetí moci Čechy bylo spojenci vnímáno pozitivně jako důkaz funkčního Československa. Vídeň se to snažila prodat jako svoji zásluhu, a marně. Masaryk uvádí, patrně s lítostí, že u nás nebyla žádná skutečná revoluce. A také nebylo jasné, zda budeme republikou. Bylo i mezi Čechy plno royalistů, kteří by volili českého krále.

Ohledně stržení Mariánského sloupu řešil Masaryk v Londýně diplomatickou zápletku. Kdy si Vatikán honem pospíšil s informováním spojenců, že Češi útočí proti Římskokatolické církvi. Masaryk to spojencům vysvětlil, že nešlo o náboženský konflikt, ale o politický čin. Protože Mariánský sloup na Staroměstském náměstí byl vnímán jako pomník české porážky na Bílé hoře a jeho stržení bylo častokrát požadováno.

Já bych ho nechal postavit už jen proto, aby měli vztek jeho odpůrci ...

Stránky společnosti pro obnovu sloupu jsou nyní vypnuty patrně záměrně. Debata skončila. Katolické podlosti a lži jsou utajeny, aby neškodily záměru postavení sloupu české hanby. Věc je pro arogantní katolíky uzavřena.

Procházím poslední události. Ekumenická rada církví projednala negativně žádost Dominika Duky na podporu obnovy Mariánské sloupu. Pro obnovu byla asi polovina evangelických církví. Jako podmínka byla navrhována omluva katolíků za vývoj po roce 1620. Návrh nebyl přijat 2/3 většinou a podpora obnově sloupu nebyla evangelíky udělena.

V listopadu 2016 proběhla krátká debata o obnově v Českém rozhlase. Byl tam místopředseda společnosti sochař Bradna, kolega místopředsedy Kavičky. "Všechny argumenty oponentů jsou překonané nesmysly. Katolíci jsou také Češi a mají právo si Mariánský sloup na Staroměstském náměstí postavit."

Ehm, katolíci to nyní dělají jako truc podnik, aby navztekali odpůrce.

Rozumím tomu dobře, že Karel Kavička zajistil sochu z Ameriky, uspořádal sbírku na obnovu sloupu a Petr Váňa mu na to řekl, že když to má dělat, tak stojí o sochu jako takovou... Takže se socha z Ameriky uklidila na Strahov a Petr Váňa sochal nové dílo. Sochu dokončil 2002. Přitom šlo o začínajícího sochaře a Panna Marie pro Staroměstské náměstí mu udělala jméno mezi katolíky a 20 let mu dělá pěknou reklamu a zajišťuje zakázky.

Je to snad jinak? Socha z Ameriky nebyla vhodná z jiných důvodů?

Ale ne, ty nahé akty Petra Váni to jsou snad svaté ženy? Jak tomu mám rozumět, u Váni nahá ženská těla a křesťanské sochy pěkně pohromadě? Život křesťana včetně erotiky bez předsudků? To je nějaké "katolické smíření" s vlastní sexualitou? Život moderního katolíka?

Teď ukradli Lolitku v Mariánkách. Viděl bych to na šikovnou zakázku.

Karel Kavička dorazil osobně? Rozdal mi pár minusů, podepsal se pod sprosté urážky mé maličkosti a znechuceně odpadl. Doufám, že sice ve zlosti, ale ve zdraví. Mohl by přitom mé dohady a pomluvy uvést na pravou míru. Asi neuvede. (Je to přitom ten nejpovolanější. V době kdy titulky bulváru hlásaly "gauner Graubner", vysedával po soudech místo olomouckého arcibiskupa Karel Kavička. Vztahy podnikatelů v Olomouci jsou pěkná mlýnice.)

Velmi by mě zajímalo proč člověk z Olomouce a olomouckého arcibiskupství organizuje Pražanům, a přes katolické urážky Pražanů, obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí? Nyní se angažuje v Prostějově, opět vidím přednášku k obnově Mariánského sloupu uskutečněnou v Prostějově... To je ta letitá veřejná diskuse o obnově, kam může každý Pražan svobodně zajít? Když obnovovat Mariánský sloup v Praze, neměl by to snad být soukromý podnik katolíků z Olomouce jako políček Pražákům poslaný z Moravy.

(Stačilo, když Moravané nakoupili kostel sv. Michaela u Staroměstského náměstí, kde kázal Mistr Jan Hus a ruská mafie pak z něj udělala diskotéku a chystala nevěstinec. Přínos "katolíků" Moravanů Praze, co jsme tady už měli.)

Karel Kavička by mohl diskusi doplnit. Zajišťoval osobně přepravu Panny Marie z Exilu (1993). Patrně tedy podvedl americké krajany, když dorazil na scénu Petr Váňa (1997). Nebo je to celé jinak?

Zajímavá událost, koukám na odstranění sochy T.G. Masaryka v roce 1953 v Plzni. Karel Kavička vrátil Prostějovu v roce 2014 ocenění Prostějova, jako protest, že na radnici zasedla koalice spolu s komunisty. Uváděl komunistické perzekuce, co se ho dotkly.

V Plzni po měnové reformě proběhly mohutné demonstrace a obrazoborectví. Demonstranti (převážně z řad středoškoláků a studentů) zničili busty předních komunistů. Místní komunisté (převážně dělníci) oplátkou odstranili sochu T.G. Masaryka jako místo, kde se demonstranti proti komunistům scházeli. Odnesl to za protesty mj. starší bratranec Karla Kavičky.

Karel Kavička, tehdy 13 let na základce, měl obrazoborectví přímo v rodině od svých dětských let. Snaha o obnovu Mariánského sloupu pak dává osobní smysl. Léčba dětských křivd. Takový poprask s Mariánským sloupem a přitom rohypnol by byla také cesta.

http://mapa.skrytemesto.cz/detail/187

To mě pobavilo. Hlavní odpůrce Václava IV. a rektora Jana Husa byl Zbyněk Zajíc z Hazmburka negramotný 5. pražský arcibiskup, kterému psaný text musel předčítat Jan Hus.

Arcibiskup se proslavil pálením závadných knih. Závadných, protože je nedokázal sám přečíst. A pak udělováním kladeb na české kacíře. Tím vyvolal kritickou mezinárodní situaci, protože Prahu do světa vydával jako hnízdo českých kacířů co čtou knihy, a to vše s podporou jednoho z papežů.

Šlo o sesazení Václava IV. z římského trůnu, kdy pražský arcibiskup podporoval konkurenčního římského krále a jednoho z papežů. Václav IV. očekával návrat titulu po zvolení jediného papeže a k tomu chtěl mít podporu významné pražské univerzity. Ta byla pod vlivem Němců a konkurenčního krále. Vše se vyřešilo udělením větších práv pro Čechy a Husa, který pak podpořil Václava IV. Ale z pražské univerzity odešlo na protest 80% členů akademické obce. To byl fakticky konec mezinárodního významu německé Prahy.

Papežské schizma se řešilo v Kostnici a jako bonus zde upálili Jana Husa a Jeronýma Pražského, vůdce českých kacířů.

Aneb sofistikované katolické výhrady proti Janu Husovi: závadné knihy jsou popsány znaky, které katolíkovi nedávají žádný smysl. Říká se jim písmenka.

Bingo! Proto nedělá katolíkům žádný problém obnovit modlářský Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Oni si nedokáží v Písmu přečíst, že je to křesťanům zapovězené. Zatracený pátý pražský arcibiskup. Založil tady ale hloupou tradici.

klateb...

Z hlediska vyššího principu mravního podvod na katolíku není podvodem. Sprostotu jsem tady vylepšil podvodem. Chtěl jsem také zmanipulovat anketu, ale koukám, že je již urputně manipulována ve prospěch Mariánského sloupu. Tak to jsem druhý.

Děkuji za pěkný rozbroj. Nečestné jednání plné zášti, podlosti a nenávisti zcela věrně vystihuje duchovní vliv Mariánského sloupu. A to ještě ani nestojí.

(Co takhle české veřejnosti, o jejíž práva jde, vysvětlit důvod obnovy, a to pravdivě a bez katolických lží?)

Heydrich to vyzradil, že. Kdo je pánem Prahy, ovládá Evropu. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí je označován jako duchovní centrum Evropy. Jeho návrat je nezbytný, aby katolická církev mohla fakticky i duchovně dominovat Evropě. O nějaké Čechy bezvěrce nejde, pro ty co protestují by bylo nejlepší obnovit Osvětim.

Jde nám o katolickou světovládu, a basta.

(Zamyšlení, jak by mohla vypadat upřímná katolická odpověď bez lží a mlžení. Taková křesťanská a upřímná.)

Grafoman pan Karel Drda? Není to syn či vnuk komunistického spisovatele Jana Drdy, který ve svých knihách tak krásně oslavoval Sověstký svaz??

Také mě to napadlo. Rudé prdy Jana Drdy....