MessengerkaDvacetiletá Markéta Marvanová, mezi známými přezdívaná Peggy, je jedinou pražskou messengerkou.
|
V Nuslích, odkud Markéta vyjíždí, je 12° Celsia. Pár minut po 8. hodině čeká, až dispečer začne do éteru pouštět informace o zásilkách. Buď přímo vysílačkou, nebo aplikací v mobilním telefonu.
Messengerka Markéta Marvanová čeká ráno na první zásilku v Nuselské ulici.
„V normálním ročním provozu si naberu dvě až tři zásilky a jedu. Teď před svátky je toho hodně, tak jich mám najednou třeba dvanáct,“ říká po čtyřměsíční zkušenosti s touto prací. Kromě toho je ale stále z vysílačky poslouchá, jestli dispečer nenabídne nějakou zakázku zrovna poblíž místa, kde v tu chvíli jede.
Jako první má na rozehřátí kopec z Nuslí na Pankrác. Vzdálenost kolem 2 kilometrů, ale stoupání podobné výšce Petřínské rozhledny. Na vrcholu ve Hvězdově ulici její řidítka asi tak o 20 centimetrů míjí ve stejném směru jedoucí, ale zřejmě dost drsný řidič autobusu 188. Prohodíme mezi sebou pár vět a žlutý messengerský vak i s Markétou mizí u recepce budovy City Tower.
„Mají tam hrozné vedro a těch pět výtahů je stejně málo,“ hlásí po návratu z osmnáctého patra. Sama má na sobě jen tričko s krátkými a dlouhými rukávy. A ty má ještě vyhrnuté. Na řidítkách má totiž proti silným mrazům speciální rukavice, který vymyslel organizátor i účastník extrémních zimních závodů na kole Jan Kopka. Na spodní části těla má cyklistické kraťasy s vložkou, teplejší legíny a na nich volnější kraťasy. Ty poslední hlavně kvůli kapse na mobil. Ten je kromě vysílačky jejím nejdůležitějším parťákem, kvůli případné orientaci v mapě, ale hlavně v něm přijímá a potvrzuje zásilky, které si bere.
Markéta Marvanová bere všechno s úsměvem.
Messengerka Markéta Marvanová téměř celá do žluta.
Markéta Marvanová má na kole speciální rukavice.
Během sedmi minut dojíždí do ulice Antala Staška, bere zásilku a narychlo sní jeden banán. Částečně za jízdy, protože už míří na Brumlovku. Pak se s dalšími vánočními pozornostmi vrací zpátky na Antala Staška. V tu chvíli má v batohu kromě jiného i 7 lahví vína. S nimi ujíždí Jeremenkovou ulicí z kopce do Podolí.
Podolská ulice.
Odtud následuje delší jízda po cyklostezce k Železničnímu mostu a přes Vltavu ke smíchovskému nádraží. Při tom je čas na pár slov o jejích dalších plánech. V únoru se s přítelem chystají na závod do Laponska v severním Finsku. „Je to 900 kilometrů, ale už jsme našli asi dvacetikilometrový úsek, který nebude na kole průjezdný. No, a objížďka měří kolem stovky,“ vypráví dvacetiletá Markéta, která svého přítele potkala na jednom z extrémních závodů.
V 9.58 hodin už je na Smíchově, předává dvě zásilky a před nádražím si u stánku kupuje jídlo na celý den. Bagetu a dvě koblihy. Z láhve černého čaje, kterou má na kole toho ještě moc upít nestačila, ale věčně optimistický úsměv jí nemizí.
Markéta Marvanová s úsměvem naproti smíchovskému nádraží.
Rychlý nákup bagety a koblih ve stánku před smíchovským nádražím.
„Tuhle práci beru jako trénink, i když je úplně jiný, než který jezdím běžně,“ tvrdí a má pravdu když Nádražní ulicí jede po nepříjemně vlhkých kostkách do Radlické. Při téměř deseti hodinách jízdy po městě večer už nemá na jídlo ani moc chuť. „Včera jsem zvládla jen kus smaženého celeru a dvě brambory,“ dodává k ne úplně ideální životosprávě.
Další zásilky má naštěstí poměrně blízko sebe v Radlické, Stroupežnického, na Andělu, ve Štefánikově a Drtinově. Právě kvůli tomu dost často kontroluje nabídky v mobilu.
Vánoční trhy u Anděla.
Markéta Marvanová na Smíchově u Ženských domovů.
Ze Smíchova míří do Tančícího domu a pak do Myslíkovy ulice. Tady dostává urgentní zásilku, na jejíž dopravení má na Letnou 30 minut. Rychle proto plánuje trasu ulicí 28. října kudy vede cyklostezka, ale tentokrát plná turistů. Přes Ovocný trh už je to lepší, takže stačí vyřídit ještě jednu zásilku v Revoluční. Tou pak pokračuje k Letenskému tunelu a po schodech a cestě k bývalé restauraci Expo 58. Na ministerstvu vnitra, kam byla spěšná zásilka určena vchází ještě o deset minut dříve.
Podepsat převzetí zásilky, slušně se rozloučit a jede se dál.
Zásilku na ministerstvo vnitra dovezla Markéta Marvanová s desetiminutovým předstihem.
„Teď odbočíme doleva do Františka Křížka a pak na křižovatku Dukelských hrdinů,“ volá za jízdy dolů ulicí Milady Horákové. Za pár minut dole na kostele svatého Antonína odbíjejí poledne. Čtyři hodiny v práci a někdo se možná už trápí nudou. To u Markéty, která si touto prací vydělává na živobytí, dálkové studium v Olomouci a realizaci svých extrémních cest určitě nehrozí. „Jezdím 5 dní v týdnu a deset hodin denně musím být na příjmu na vysílačce,“ potvrzuje slova o tom, že existují i méně zajímavá zaměstnání.
Cestovní talisman.
V Jankovcově ulici v Holešovicích po povodních vyrostly zajímavé stavby.
Deštivé sklo na holešovickém Light House s messengerkou Markétou Marvanovou.
Když pokračuje do ulice Na Zátorách začíná zrovna dost pršet. Další na cestě je Jankovcova ulice, která se až obdivuhodně zvedla do krásy po povodních. Ve 12.38 odjíždí od Light House u Libeňského mostu a Hlávkův most kolem Štvanice. Po pár minutách je zpět v Revoluční a šest minut před 13. hodinou zastavuje u pasáže Broadway. Mizí v budově C a teď už opravdu začíná opravdový déšť. Ten vyhnal i většinu bruslařů na kluzišti na Ovocném trhu, kde jsme domluveni, že se rozloučíme.
Další zásilka předána, tentokrát v Pasáži Broadway.
Celetná ulice za deště.
Teď má v nohách kolem 32 kilometrů po mokré dlažbě, po kluzkých kolejích mezi předvánočně vystresovanými řidiči. I to je dobrý psychický trénink pro její další bláznivé nápady. Úsměv totiž ani po pěti hodinách téhle práce neztratila.
