Synek z prosté rodiny, který se dokázal vypracovat a ještě proměnit rodné město. Tím byl podle historiků Matěj Hlaváček. Do čela obce byl zvolen před 130 lety.
„Až do druhé poloviny 19. století zůstávaly Košíře jen malou vsí uprostřed vinic. Jejich tvář se výrazně začala měnit právě v éře starosty Matěje Hlaváčka,“ uvedl historik Adolf Wenig. V době Hlaváčkova narození v polovině 19. století prožívala košířská obec vesnickou idylu.
„Údolí košířské, v němž dříve toliko bublání potoka a zpěv ptactva se ozývalo, jest nyní hukotem a pískáním průmyslovým vyrušeno,“ popsal košířské proměny na konci 19. století spisovatel Jan Bohumil Holub.
Vyučený řezník Hlaváček měl hudební talent. Možnost ho rozvíjet mu dala c. a k. vojenská hudební škola. V armádě to dotáhl na šikovatele, tedy nejvyšší poddůstojnickou šarži. Nebyla to špatná kariéra, ale Hlaváček v „císařském kabátě“ dlouho nevydržel.
Podařilo se mu totiž vykonat první krok ke zdárné podnikatelské a politické kariéře: výhodně se oženil. Věnem se slečnou Barborou Schmiedlovou získal i pozemky se starou cihelnou.
V té nezůstal dlouho, pod Kotlářkou vybudoval za nemalý obnos 40 tisíc zlatých moderní kruhovou cihelnu. Další peníze investoval do hostince v Podhájí, skoupil i několik domů. Jako úspěšný byznysmen, který se vypracoval od píky, se vrhl i do komunální politiky. Už v roce 1878 jej voličské hlasy vynesly do košířského obecního zastupitelstva, o devět let později se stal prvním mužem na radnici.
Slavná tančírna
Jeden ze svých největších projektů rozjel v polovině 90. let, kdy od hrabat Clam-Gallasů koupil košířské pozemky. Šlo o lokalitu s historickou reputací. V místě, kde se procházel W. A. Mozart s Josefínou Duškovou, o něco později hraběnka Kristiána Clam-Gallasová postavila mramorovou hrobku svému zesnulému brazilskému kolibříkovi.
Klamovka se také podle „zuřivého reportéra“ E. E. Kische stala dějištěm posledního aristokratického duelu. Kvůli zhrzené lásce se v roce 1877 utkali princ Vilém Auersperg a hrabě Leopold Kolowrat. „Auersperg padl, Kolowrat uprchl do Ameriky,“ napsal v reportáži Kisch.
Klamovku proměnil Hlaváček ve velkolepý areál, v němž se bývalý hraběcí zámeček proměnil na restauraci s obrovským tanečním parketem. Hostům sloužil i zahradní pavilon a verandy. Do podniku košířský starosta investoval 100 tisíc zlatých.
Starosta Matěj Hlaváček1887 1895 1896 1896 1897 1900 |
Šlo o obrovskou sumu - roční plat kvalifikovaného dělníka se v té době pohyboval okolo 1 200 zlatek.
„Klamovka se stala výletním místem četných Pražanů. Uprostřed věkovitých stromů byla nanejvýš příjemná procházka a o veškeré potřeby hladových a žíznivých výletníků je co nejkulantnějším způsobem postaráno,“ lákal dobový tisk. Světlo do tamních lamp dodával proud z Hlaváčkovy elektrárny.
Jedinečnou atmosféru Klamovky oceňoval i zmíněný E. E. Kisch. „Kdo tam šel, naučil se tancovat skvěle. Ale i na Klamovce vyletěl člověk snadno z dráhy a zlomil si vaz,“ upozornil Kisch.
Podniku se však přestávalo dařit, sláva tančírny upadla, ve finále se lokalita stala místem dostaveníček košířské „plotny“, podsvětí.
Žíznící a tancechtivé klienty měl Klamovce dodávat další Hlaváčkův podnik, tramvajová linka od košířské Zámečnice k Andělu na Smíchov.
„Starostovi přitom záleželo samozřejmě i na zvelebení vlastní obce,“ shodují se historici. Protože se košířský starosta nedohodl s provozovatelem tramvajové dopravy na území nynější Prahy, rozhodl se stavět linku mezi dvěma tehdy samostatnými městy ve vlastní režii. Předpokládal, že vozy ročně převezou 900 tisíc lidí.
Šlo o heroické rozhodnutí, koncesi ke stavbě dráhy Hlaváček dostal na podzim 1896. Hotov musel být úsek o 2,7 kilometru do půl roku. Aby investor mohl vůbec rozjet provoz, musel improvizovat.
Například místo plánované vozovny na Zámečnici postavit provizorní objekty na Klamovce. I trať byla kratší, než předpokládal původní záměr, měřila 1 757 metrů. Do jara 1897 dělníci sice stavbu dohotovili, ale kolaudace se protahovala. Každý den odkladu provozu stál Hlaváčka nemalé jmění.
Naposledy pozdravil známé
Košířský starosta začal mít finanční problémy. Ty ale nemusely skončit fatálně. Hodnota Hlaváčkových nemovitostí byla téměř dvojnásobná proti všem dlužním úpisům. Problémy se přesto rozhodl řešit dobrovolným odchodem ze světa.
Policejní zpráva uvedla, že Hlaváček odešel ze svého domova a zamířil do centra Prahy, na stanici „U Myslíků“. O kousek dál ve Spálené ulici pozdravil pár známých.
Poté se na Ferdinandově (Národní) třídě zastavil v obchodě se zbraněmi a koupil si revolver se šesti patronami. Pak se vydal do hotelu vedle Platýzu, který měl pověst „hodinového“ podniku. V pronajatém pokoji se zamkl a stiskl spoušť.
„Muž ryzího charakteru připravil se včera střelnou zbraní předčasně na onen svět,“ psaly Národní listy. Sebevražda známé osobnosti na místo přilákala dav zvědavců. Vzhledem k významu osobnosti vedl vyšetřovací komisi šéf pražských detektivů dvorní rada Václav Olič.
