Podzemní komplex chodeb a sklepů byl vytvořen v hloubce přibližně osmi až deseti metrů pod dnešním povrchem a budoval se především pod domy okolo náměstí. Prostory, které tak vznikaly, byly používány jako sklady, vinařské či pivovarnické sklepy, ale mimo to také mohly poskytnout útočiště před případným požárem či vojenským nebezpečím. Požárů a konfliktů měl Mělník za svou historii řadu a obyvatelé centra města podzemní prostory oceňovali i v moderní době – za druhé světové války.
Zásadním impulzem pro vznik rozsáhlých sklepení, která jsou pod starými měšťanskými domy v historickém srdci města obvykle třípatrová, ale byla místní vinařská tradice.
„Potřeba vinných sklepů byla prvním a hlavním důvodem budování podzemních prostor, které zpod měšťanských domů vybíhají i pod náměstí. Vytěžená hornina navíc sloužila jako stavební materiál,“ říká Miroslav Kořenář, bývalý zeměměřič, který mělnickým podzemím coby jeden z průvodců provází již plných deset let. A stále jej tento jeho přivýdělek k důchodu baví. Podzemní šero mu dokonce svědčí. Je totiž světloplachý, a tak ani při prohlídkách neodkládá své sluneční brýle.
Jakožto bývalý geodet v podzemí navíc změřil všechno možné. Prostory, které návštěvníci mohou vidět, mají celkem 150 metrů. Je to ale jen malá ukázka z toho, co se pod povrchem mělnického centra skrývá. Neoficiální odhady uvádějí rozsah až několik kilometrů. Podle Kořenáře někteří pamětníci dokonce hovoří i o chodbě pod řekou Labe až do hořínského parku či na takzvaný Chloumek. Žádný komplexní podzemní průzkum ve městě však zatím neproběhl, a tak existence mnohakilometrových chodeb zůstává jen v říši legend.
Město již dříve nechalo provést pozemní monitoring podzemních prostor pomocí radaru, pokračovat v tom chce i letos. „V tomto roce jsme na zaměřování mělnického podzemí uvolnili částku 200 tisíc korun. Vzniknout by měly 3D mapy,“ popisuje místostarosta Milan Schweigstill. S dalším rozšiřováním zpřístupněných prostor město zatím nepočítá, byť má vlastní sklepení i pod radnicí. Opětovné propojení sklepů by bylo podle vedení města velmi komplikované.
Nejširší studna v republice
Hlavní atrakcí mělnického podzemí je bezpochyby studna vykopaná ve 13. století. Vede k ní 62,5 metru dlouhá chodba. Díky propojenosti sklepů byla v minulosti měšťanům přístupná, aniž museli na povrch.
V nejširším místě má studna průměr 4,54 metru, což z ní dělá nejširší známou studnu v České republice. Bez zajímavosti není ani její hloubka – celkem 56 metrů. Jen pro představu, dominanta Mělníka, věž chrámu sv. Petra a Pavla, měří 65,4 metru.
Od 13. století byl nad studnou velký rumpál s obrovským vědrem. Podle Kořenáře jej poháněli dva dospělí muži. Plné vědro vážilo až 140 kilogramů. Zmenšená replika rumpálu je nyní součástí prohlídky.
Do vybudování městského vodovodu v polovině 16. století byla studna jediným zdrojem vody pro město. Pak její využití pominulo. Za třicetileté války do ní Švédové naházeli děla a zbraně a v 18. století nad ní byla vystavěna barokní kaplička. Ta byla zbořena koncem 19. století a její suť pokryla dno studny.
Město již dříve v rámci zpřístupnění podzemních prostor nechalo provést rozbor studniční vody. Výsledky ukázaly, že odpovídá požadavkům na kvalitu pitné vody. Průvodce Miroslav Kořenář ji ochutnal osobně: „Je velice tvrdá. Má příměsi dusičnanů, síranů a vápníku, takže kojenecká rozhodně není, ale pro dospělé je pitná. Má fantastickou chuť. Podobně jako mělnická vína má zemitou chuť po opuce, z níž pramení,“ uvádí s nadsázkou. Místo, kde se studna nachází, je viditelné i z povrchu. V dlažbě náměstí na studnu upozorňuje skleněná deska.
