V pět ráno neváhají běžet k trati, aby si vyfotili nejnovější vlak na železnici za vycházejícího slunce. Trasy linek veřejné dopravy znají nazpaměť nebo je zkrátka fascinuje provoz pražského metra. Říká se jim šotouši.
To označení ale nemají rádi, považují je za hanlivé. A tak je nazývejme třeba fandové do dopravy. Leckdy mají vystudované vysoké školy různých oborů, ale srdce je táhne jinam. Aniž by to cestující věděl, potkává je možná denně - jako řidiče tramvají a metra.
Vzdělání řidičů DPMETRO 15 - vysokoškolské TRAMVAJE 34 - vysokoškolské AUTOBUSY 27 - vysokoškolské Pozn.: údaje k 31. 1. 2013, zdroj: DPP |
Třeba na lince C jezdí strojvedoucí, který je zároveň i farář s vystudovanou teologií. Martina Skočdopole metro fascinovalo už odmalička. Jeho otec pracoval v depu Kačerov, a tak se po základní škole bez váhání vydal na střední odborné učiliště železniční.
"Pak jsem nastoupil jako elektromechanik do depa na dráze. Poté jsem byl pomocník strojvedoucího, výpravčí a následně jsem se stal řidičem tramvaje," popisuje svoji dopravní kariéru Skočdopole.
Než se dostal do metra, ještě nějakou dobu to trvalo. Půl roku pracoval jako řidič tramvaje. Ale po úrazu, který s jeho prací nijak nesouvisel, skončil s komplikovanou zlomeninou nohy a byl dlouhou dobu upoután na lůžku. Přemýšlel o životě a tady přišlo zásadní rozhodnutí.
"Řekl jsem si, že půjdu studovat teologii. Naše rodina je věřící. Ale když jsem se později v té duchovenské praxi rozkoukal, začal jsem zjišťovat, že se vzdaluji svým známým a lidem, se kterými jsem vyrostl. Tedy kolektivu železničářů, strojvedoucích, tramvajáků," vypráví Skočdopole.
A tak se vrátil zpátky řídit tramvaj, aby později skončil v metru, o kterém dlouho snil. "A vedle toho jsem kněz dobrovolník," říká strojvedoucí a kněz zároveň, který některým svým kolegům křtil děti a jednoho dokonce oddával.
Skladatel a varhaník v kabině metra
Jiný jeho kolega - Lukáš Janírek, rovněž strojvedoucí v metru, má zase vystudovanou konzervatoř, je to varhaník a sbormistr. Dokonce založil sbor Dopravního podniku. A jelikož se zaměřuje i na církevní muziku, tak kolegovi Skočdopolemu několikrát "dopraváci" zpívali při mši.
Kdo je šotoušPojem označuje člověka s velkou zálibou v železniční či veřejné dopravě. Někdy se uvádí, že slovo pochází z anglického shoot (střílet, udělat snímek) kvůli oblibě fotit dopravní prostředky. Označení šotouš nejprve bylo vnímáno jako nadávka, brzy se však jeho význam rozšířil na každého, komu je dráha koníčkem. |
"Založit sbor mě napadlo už na vysoké škole. Když jsem studoval učitelství, stejně jsem věděl, že půjdu k Dopravnímu podniku dělat strojvedoucího, a tam jsem chtěl sbor založit," vzpomíná Janírek, který se po maturitě na strojním učilišti vydal na konzervatoř a sbormistrovství studoval během studií učitelství na vysoké škole.
Stejně jako Martina Skočdopoleho ho metro zaujalo už v dětství. Od té doby chtěl být strojvedoucím a v roce 2008 se mu jeho sen splnil. "Zajímala mě kolejová vozidla, ale metro mám nejraději. Je neuvěřitelné, jak to celé v provozu funguje," říká.
A takových lidí jsou v pražské MHD spousty. Mezi řidiči tramvají najdete třeba i právníka nebo trumpetistu z orchestru. A proč jdou se svým vzděláním řídit tramvaj? Jednoduše je to baví.
Od policie k tramvajím: po službě má člověk čistou hlavu
Pátým rokem vyjíždí z vozovny v Motole třeba Zdeněk Krause, bývalý kriminalistický technik. Když se v Praze-západ našlo mrtvé tělo, vyrážel na místo. "Nafotil jsem to, natočil, zajistil stopy," popisuje policejní práci Krause.
Pak ale od policie po dlouhých letech odešel. Už v tu dobu se s kolegou domlouvali, že půjdou řídit tramvaj, a zatímco jeho přítel skutečně šel hned, Krause ještě vyzkoušel několik jiných profesí. Nyní řídí tramvaj už pět let.
"Že by mě předtím tramvaje nějak zajímaly, tak to moc ne. Ale chytilo mě to, mám doma knížky o tramvajích. Tahle práce má oproti té, co jsem dělal u policie, zásadní výhodu - přijdete domů a máte čistou hlavu. Nemusíte na nic myslet, " pochvaluje si Krause.
Na autobusových linkách zase cestující mohou potkat Jana Kohouta s titulem inženýra. K Dopravnímu podniku se vydal před více než dvěma lety. Po škole pracoval ve svém oboru telekomunikační techniky. "Pak jsem skončil a věnoval se dětem a po mnoha konkurzech, kterými jsem prošel, mě nikdo nezaměstnal. Tak jsem si řekl, že zkusím autobus," říká Kohout.
Dopravou prý "postižený" není. "Je to pěkná práce a do jisté míry mě baví," říká. Ovšem leckdy se potká s nevrlým cestujícím. "Třeba dostanu vynadáno, že jedu pozdě. Lidé si prostě na řidičích občas vylévají zlost, ale není to tak hrozné. Nejlepší je odrážet to vtípky nebo se na ně pěkně usmát," dodává.
