Je to pěší zóna, nebo silnice bez aut? Lidé v dolní části Václavského náměstí tápou. Občas se někdo odváží do širokého a prázdného prostoru vozovky vkročit, ale daleko víc chodců se vzájemně vyhýbá na chodnících po stranách náměstí. Nová pěší zóna není totiž k chodcům příliš vlídná.
Dolní část Václaváku je sice asi nejvýraznějším příkladem, ale stačí se projít po dalších místech pražského centra a člověk zjistí, že pro komfort chodců či cyklistů by se dalo udělat víc i jinde.
Hned cestou k Národní třídě zarazí pohled na rozbité lavičky u lamp směrem k Jungmannovu náměstí, které jsou až na pár bezdomovců zcela prázdné, lidé si raději sedají na obrubník Jugmannova pomníku.
Kousek dál na Ovocném trhu by však zřejmě nepohrdli ani těmito nevzhlednými a špinavými lavičkami - mezi Prašnou bránou a Ovocným trhem si není vůbec kde sednout, a tak jsou nejbližší lavičky v Rytířské ulici hodně vytížené. "Hned jak jsme uviděli tuhle lavičku, manželka vykřikla radostí, chvilku jsme už hledali, kde si sednout," řekl postarší americký turista.
Důkladně hledat musí i cyklisté, v užším centru je sotva pět stojanů na kola. "Většinou si kolo dávám k dopravním značkám, stojany často nejsou tam, kde bych potřeboval, u obchodů či restaurací," svěřil se cyklista Matěj Matula.
Trochu pátrat musí i člověk, který se chce v ulicích centra osvěžit obyčejnou vodou. Klasická pítka typická pro další evropské metropole jsou v Praze stále docela výjimečná. Zřejmě nejznámější je na rohu ulic Na Příkopě a Havířská. Střídají se u něj matky s dětmi, které potřebují opláchnout ruce, s turisty, kteří si čepují vodu do plastových lahviček.
"Nevím, jak bychom to řešili jinak, asi bychom museli někam na záchod, tahle fontánka je skvělá věc," míní Monika Rosolová, která tady svému malému synovi umyla právě koupenou broskev.
Při další procházce centrem člověk narazí už jen na tři pítka, na rozdíl od toho z Příkopů však u nich chybí podstatná věc: nápis pitná voda. Lidé je proto využívají podstatně méně. A kdo by se chtěl občerstvit u toho nejnovějšího v Jilské ulici, má smůlu - voda neteče.
Výrazně lépe jsou na tom lidé, kteří mají opačnou potřebu. Veřejných toalet je v centru poměrně dost, většinou jsou čisté a denně otevřené. "Většina lidí ale ani neví, že tu jsme," říká toaletářka z WC v Templové ulici u Prašné brány. Ale kdo hledá, najde, orientační tabule visí všude.
