Decibely ryčné hudby lomcovaly v sobotu 22. ledna 1994 kulturním domem v Křepenicích na Příbramsku. Pomyslný barometr dobré nálady devatenáctileté Petry Jandové ovšem klesal hluboko ke dnu. Na akci vyrazila s přítelem Martinem. Ten však k jejímu vzteku na parketu vytáčel jinou.
Oba si párkrát vyměnili s rostoucí nevolí svá stanoviska k tomuto neplánovanému způsobu zábavy. Martin na poslední hádku reagoval furiantsky a opět vyzval k tanci cizí slečnu.
Nejčtenější krimipomníčky |
„Bylo to jen na pár minut. Když jsem se vrátil ke stolu, Petra tam nebyla,“ vypověděl o pár hodin později do policejního protokolu.
Ručičky hodinek mířily k půlnoci a Petra zmizela jako stín v zimní noci. Sám i s přáteli Martin proběhl a projel Křepenice, bez výsledku. Petru hledal ještě v noci u jejích rodičů v Sedlčanech, také marně.
Notně vystrašeni v neděli brzy ráno rodiče s Martinem zamířili na sedlčanskou policejní stanici. Policisté z obvodu i kriminalisté z příbramského okresu udělali vše, co úřední procedura v podobných případech předpokládá. Bez výsledku.
Policisté proklepli i Martina. Předpoklad, že se Petře něco stalo, se s ubíhajícími hodinami stával reálnější a partneři patřívají pro vyšetřovatele k nadějným podezřelým.
„Při vyšetřování jsme se zaměřili na návštěvníky zábavy, řidiče, kteří obcí mohli projíždět,“ uvedl tehdejší šéf středočeských vyšetřovatelů plukovník Karel Malý. Dívčiny stopy podle kriminalistů mizely asi dva a půl kilometru východně od Křepenic, na okraji Nalžovic, na silnici k Sedlčanům.
Fotka pohřešované zamířila na televizní obrazovky a na stránky novin. A s kladným výsledkem. Policistům v Praze 5 přinesl mladík svazek stříbrných řetízků.
„Našel jsem je v neděli 23. ledna u Nalžovic,“ vypověděl. Byla to trefa, šperky opravdu patřily mrtvé dívce. Její osud však až do 13. března zůstával nejasný. Tehdy její tělo náhodou našel turista pod Cholínským mostem, pět kilometrů od Nalžovic, v opačném směru, než jsou Sedlčany. Podle soudních lékařů vrah dívku zbil a hodil do Vltavy, kde se utopila.
Beznadějní podezřelí
Kriminálka v této kauze vyslechla desítky lidí. Krátce po zmizení Petry se vyloupli dva nadějní podezřelí. Mladík se záznamem za sexuální delikty a muž, který objížděl zábavy a tahal dívky do auta. Z prověřovacího síta ovšem záhy vypadli.
Policisté ověřovali i možnou shodu s dalšími nevyřešenými kauzami zabitých žen a dívek z posledních několika let. Těch nebylo právě málo. Na Moravě se na přelomu 80. a 90. let odehrál řetězec záhadných vražd žen, jejichž těla se o něco později objevovala v polích a na odlehlých místech.
Na pražském Jižním Městě na přelomu let 1990 a 1991 si neznámý zabiják v trojúhelníku nočních linek MHD připsal tři oběti. Ani tudy však nevedla cesta k Petřinu zabijákovi. K ničemu nebylo ani pátrání po člověku, který na její hrob kladl po nocích kazety s oblíbenými písněmi a plyšáky.
V řadě svérázných figur, procházejících výslechovou místností v kauze Petřiny vraždy, se později objevila další zajímavá postava, Zdeněk Teplo. Ten mimo jiné vystupoval jako zprostředkovatel práce tanečnic, modelek či au-pair v cizině. Sám zajížděl do Německa, Švýcarska či Itálie. Sháněl a sváděl důvěřivé dívky, které si posléze natáčel skrytou kamerou.
„Měl široký akční rádius, v ČR působil i na Táborsku a ve východních Čechách,“ vzpomínají policisté. Navzdory apetitu na ženy si však podle některých informací ve Švýcarsku přivydělával i coby prostitut. V trestním rejstříku měl i omezování osobní svobody.
Hodně zajímavé výsledky měla také pozdější domovní prohlídka v Teplově bytě na Voticku. V hromadě papírů a telefonních čísel policisté našli kontakt na matku Dity Hrabánkové. To by mohlo znamenat souvislost i s jiným policejním pomníčkem, bestiální vraždou v průhonickém lesoparku.
Dita zmizela z Prahy v květnu 1992, její zubožené ostatky objevili svědci o pár dní později. „Jeho psychologický profil by v některých parametrech mohl odpovídat,“ uvedl psycholog Joža Spurný z Policejní akademie ČR.
Záhadné zmizení
Pokud však měl Teplo nějaká tajemství týkající se Petřiny vraždy či jiných hrdelních deliktů, zmizela spolu s ním. To, že se beze stopy ztratil, v předjaří roku 2000 zaregistrovali jako první dva všímaví detektivové benešovské kriminálky. Ti v Neveklově zajeli v jiném případě vyslechnout svého stálého „klienta“ Jaroslava B.
Před jeho domem nešlo přehlédnout zaparkovanou Mazdu 626. Protože tenhle pán „dělal“ i do aut, kriminalisté si vůz „proklepli“. Patřil opravdu Teplovi, kufr mazdy byl navíc plný krve.
Pan B. jim tehdy vysvětlil, že mu Teplo auto půjčil a odjel do ciziny. Krev vysvětloval přejetou srnkou. Jaroslava B. a jeho kumpána později vyšetřovatelé obvinili z toho, že Tepla zabili a tělo v pletivu hodili u Švihova do přehrady.
