Náprstkovo muzeum na Betlémském náměstí v Praze

Náprstkovo muzeum na Betlémském náměstí v Praze | foto: Jiří Vaněk, Národní muzeum

Náprstkovu muzeu na pražském Betlémském náměstí je letos 150 let

  • 1
Slavné pražské muzeum, které na Betlémském náměstí založil v roce 1862 významný český vlastenec, národopisec a mecenáš Vojtěch Náprstek, slaví letos 150. výročí svého vzniku. Náprstek dal tehdy svému muzeu jasný cíl: razit cestu technickému pokroku a pozvednout úroveň českého průmyslu a řemesla.

Prvními exponáty tak byly moderní stroje a zařízení, které Náprstek koupil v Anglii, kde pobýval jako člen české delegace na světové výstavě v Londýně. Ovšem tím jeho aktivity nekončily. Náprstek usiloval i o větší rozhled české veřejnosti, která tehdy tápala v množství pokrokových světových myšlenkových proudů.

Vojtěch Náprstek přiblížil Pražanům daleký svět.

"Soustavně a velkoryse proto budoval i svoji knihovnu a otevřel ji všem zájemcům," píše v průvodci muzea Jana Součková. Kolem Náprstkovy osobnosti a jeho muzea brzy vzniklo významné centrum české inteligence. Scházeli se u něj velikáni jako František Palacký, Emil Holub, Karolina Světlá, František L. Rieger a mnoho dalších.

Jeden vztah však byl výjimečný a položil základy etnografických sbírek, které můžeme v Náprstkově muzeu obdivovat. Náprstkovi imponovali cestovatelé a on zase imponoval jim. Sám vlastnil desítky předmětů, které si v roce 1857 přivezl z výpravy k jezerním a dakotským indiánům. A jeho přátelé mu vozili další z cest po tehdy "neuvěřitelně vzdálených" kontinentech.

Náprstek měl mnoho pokračovatelů

Netrvalo dlouho a prostory, které měl Náprstek k dispozici, přestaly stačit. Exponáty byly všude. A tak se průběžně stavělo a přistavovalo. O budoucnost svého odkazu se nemusel bát. Za třicet let, až do své smrti v roce 1894, kolem sebe soustředil nadšence, pro něž bylo zachování a další rozšiřování sbírek takřka životním posláním. Navíc si prvotní myšlenku "otevřít Čechům svět" přisvojila i jeho choť Josefa.

Vojtěch Náprstek odkázal muzeu i osobní sbírky, které čítaly na 46 tisíc svazků knih a 18 tisíc fotografií. Velkorysá byla i paní Josefa, která roky platila část nákladů na provoz muzea z vlastní kapsy, zasloužila se o novou přístavbu budovy a nakonec instituci odkázala celé své jmění.

Zhruba před sto lety Náprstkovo muzeum rezignovalo na sledování nejnovějších technologií a specializovalo se zejména na rozšiřování etnografické kolekce.

Některé sbírky si pak přisvojila jiná pražská muzea. Při stém výročí v roce 1962 se expozice naopak rozšířila i na vysoké umění, umělecké řemeslo, archeologii a numizmatiku.